Aleši, jak se upekl váš návrat zpět na česká kluziště?
Bylo to velmi rychlé. Telefonoval mi pan Kalous, hlavní trenér Boleslavi. Říkal mi, že by mě tu chtěl, a tak se to začalo řešit. Kärpät mě ze začátku nechtěl pustit, chtěl si mě nechat, ale nakonec jsem tady. Moc se těším na to, až si tu zahraju.
Jak moc rychlé to vlastně bylo?
Trvalo to čtyři dny. Minulou sobotu to začalo a ve středu dopoledne jsem přiletěl zpět do Česka.
V Česku si dospělý hokej vyzkoušíte poprvé. Nakoukl jste mezi chlapy i ve Finsku?
Ano, odehrál jsem jeden zápas ve druhé finské lize, kde mi dali první šanci. V Kärpätu si mě chtěli nechat v rezervě nebo mě poslat právě do Mestisu (druhá nejvyšší soutěž ve Finsku, pozn. red.). Rád jsem ale vzal nabídku z Mladé Boleslavi.
Do Finska jste odešel jako velmi mladý, co vás k tomu vedlo?
Bylo mi čerstvě 15 let. Chtěl jsem zkusit něco nového, vidět a zažít, jak to tam funguje. Začínal jsem v Letňanech, odkud jsem na rok a půl zamířil na Slavii. Tam za mnou potom přišel agent, že bych to mohl jít zkusit do Finska. Odletěl jsem na týdenní try-out, po kterém mi řekli, že mě chtějí, a já to vzal.
V minulosti v Boleslavi hráli i vaši spoluhráči z juniorského mistrovství. Stihl jsi to s Davidem Moravcem nebo Gabrielem Szturcem probrat?
Morymu jsem o tom psal. S Davidem jsme si víc blízcí, takže jsme probírali, jaké to tu je, a jaké tu mám šance.
Když si vzpomenu na Davida, připadá mi, že jistá podoba mezi vámi je. Samozřejmě tím myslím v chování a vystupování.
Lehce asi ano, oba máme rádi srandičky a neumíme jen tak sedět v koutě. Mory je skvělý kluk a o Boleslavi mluvil dobře, takže to prostě bude dobré. (úsměv)
Jakou byste měl mít roli v týmu?
Měl bych se vejít do první obranné šestky. Samozřejmě počítám s tím, že to nedostanu zadarmo. Celé se to dojednalo velmi rychle a bylo vidět, že mě tady opravdu chtějí. To jsem nečekal, myslel jsem si, že ve Finsku budu ještě minimálně přes víkend. Teď jsem se dozvěděl, že bych už v pátek měl hrát. Je to motivující a zavazuje to.
Znáte někoho z A týmu Bruslařů osobně?
Zatím nikoho, ale z juniorky znám většinu kluků. Je tam vlastně Poly (Vojtěch Polák, pozn. red.) a další kluci, které už jsem v minulosti poznal.
Nedá mi to ještě se nezeptat na nedávné mistrovství světa. Už to všechno vyprchalo nebo stříbrná radost ještě přetrvává?
Pořád to ve mně zůstává, povedlo se nám po dlouhých letech udělat úspěch. Ani nakonec nešlo o to stříbro jako spíš o tu partu, která se tam sešla. Trenéři nám už před turnajem řekli, že máme šanci, a nakonec z toho klidně mohlo být zlato. Chyběl kousek. Budu si pamatovat hlavně ty zážitky a emoce.