Pane trenére, jak byste celkově zhodnotil uplynulou sezónu 2012/2013?
Záleží, jakým pohledem se na tuto sezónu budeme dívat. Pokud ji bereme tak, že jsme se zachránili v extralize a že se někteří hráči probojovali i do A týmu, můžeme ji hodnotit jako úspěšnou. Týká se to zejména Jirky Ryse a některých dalších, kteří nastoupili občas. Na druhou stranu jsme měli období a zápasy, v nichž bychom neporazili ani Mongolsko. Takových zápasů byla velká spousta, proto jsme skončili tam, kde jsme skončili. Nebudu však už do toho počítat play-out, v němž jsme hráče posílali do Nymburka či do Kolína, kde už zůstal natrvalo třeba Venca Jankovský. Sezónu jsme dohrávali se staršími dorostenci a více příležitostí dostali i ti junioři, kteří během sezóny hráli méně. Podle toho pak ale vypadaly výsledky.
Vzpomněl jsem si na vaše tvrzení ze začátku sezóny, kde jste říkal, že se budete snažit o zapracování co možná největšího počtu hráčů do kádru juniorky. Mohl byste nyní říct něco více o tom, jak vypadala realita?
Snažili jsme se tu udržet necelých pět pětek v začátcích sezóny, protože existovalo v uvozovkách „nebezpečí“, že si některé hráče stáhne A tým, s čímž byli hráči srozuměni. Samozřejmě se stávalo, že když někdo nenaskočil do zápasu nebo hrál méně, cítil se dotčený za malý ice-time a najednou po měsíci a půl šest hráčů z ničeho nic skončilo. Dostali jsme se tak do situace, kdy jsme neměli k dispozici ani čtyři kompletní pětky, a tak jsme pokračovali vlastně až do konce sezóny. Tu bych navíc rozdělil do tří období. V září a v říjnu jsme tu měli hráčů dostatek, ale „živili“ jsme týmy Nymburka a Kolína, kam jsme na základě spolupráce museli posílat naše lepší hráče, což jsme paradoxně nejvíce odnášeli my. Po zásahu vedení a Radima Vrbaty byly potom tyto dohody zrušeny a tým se nějakou dobu konsolidoval. Když si to tak vezmete, hráči hráli čtvrtky a soboty za juniorku, občas v pondělí, do toho přicházely zápasy za Nymburk a Kolín, někdy i za B tým BK. Ale i tito hráči si potřebují také někdy odpočinout. Díky tomu se stávalo, že s námi trénovali pouze dva tréninky v týdnu a s takovým režimem se juniorská extraliga na úrovni hrát nedá. K této praxi jsme se vrátili až v lednu, když jsme se zachránili. Znovu jsme hráče posílali do Nymburka, do Kolína a do B týmu, jenž se probojoval do play-off a půjčoval si naše hráče.
Kteří hráči vás v letošní sezóně nejvíce potěšili a příjemně překvapili?
Nerad bych někoho opomenul, ale myslím si, že největší výkonnostní skok, nemyslím ve fyzické práci, ale změnou myšlení v hlavě a v přístupu k tréninku, udělal zejména ke konci sezóny Marek Němec. K dalším hráčům, u nichž byl zaznamenán výrazný posun, patří Martin Sejpal, který si v sezóně vydobyl pozici jedničky v juniorech a nyní držel nad vodou v play-off Kolín. Dále také příjemně překvapil David Koudela, jenž ví, o čem mluvím (úsměv), a Jakub Frolík... Tito starší hráči si již uvědomují, o co vlastně jde, že se to s nimi láme a je to buď anebo.
A co mladší hráči?
Ti si to bohužel ještě neuvědomují. Nejde tu ovšem o to, zda je hráč mladší nebo starší. Je na každém z nich, jestli to chce hrát sám od sebe, zda chce hrát hokej srdcem, nebo zda to hraje proto, aby si šel zahrát, nebo ho do toho cpou rodiče, případně z jakékoliv jiné motivace. Hráč, který má hokej rád, vypadá úplně jinak než někteří naši junioři, ale na to asi můžeme narazit ve všech týmech.
Koncem sezóny jste vyzkoušeli i starší dorostence. Vidíte v nich nějakou perspektivu?
Samozřejmě. Nebudu říkat, že každý má šanci, ale od teď musí z nařízení svazu tři hráči ročníku ´94 v A týmu, takže se uvolní prostor pro mladší hráče nejen u nás, ale ve všech týmech. Bude záležet na nich, jak se toho chopí.
Byl jste v této sezóně spokojen s přístupem stabilních juniorských hráčů?
S některými určitě. Ti, kteří mě znají déle jako trenéra, vědí, co po nich chci nebo na čem trvám, s nimi problém nebyl. Například už výše zmiňovaní David Koudela, Jakub Frolík, Martin Sejpal a další mě znají od mala nebo od dorosteneckého věku. S přístupem byly potíže spíše u nových hráčů. Ti totiž většinou nebyli zvyklí tolik makat a pracovat na sobě, avšak to už je jejich volba, zda se tomu tady podřídí. S tímto se potýkáme každý rok.
Všiml si trenér Výborný nějakých hráčů sám?
Ne že bychom byli sledovaní každý zápas, ale chodilo se na nás koukat jak vedení klubu, tak i trenéři A týmu. Chodili i na naše tréninky a pak jsme s nimi probírali podrobnosti v kabině. Přehled o všech hráčích mají, v zápase před play-off proti Třebíči naskočil za A tým David Koudela a v hledáčku mají další.
Jaký je váš názor na nařízení svazu, že od příští sezóny musí mít povinně všechny týmy tři hráče v juniorském věku na soupisce?
Už jsem se o tom zmínil výše, že se to týká tří hráčů ročníku ´94. Avšak kvalita těchto hráčů nedosahuje ještě kvalit ročníků ´93 a ´92. Když bude muset trenér držet v týmu tři mladší hráče, tak to nejvíce poznamená právě tyto dva ročníky ´93 a ´92, na které už v sestavě nezbude místo. Nebo můžeme hrát nějaký hokej v jakékoliv české soutěži, ale bez vyšších ambic, protože by to byl strašně velký skok. Naši junioři skončili v extralize předposlední a pochybuji, že by měli ihned na čtvrtou lajnu v chlapech. Za rok ale může samozřejmě být vše jinak, jenže když si vezmeme například Liberec, ten bude muset poslat tři juniory do Benátek, které nemají vlastní juniorské mužstvo vůbec, a najednou budou bez šesti hráčů ročníků ´94, který by měl být příští sezónu v juniorkách stěžejní. Takový problém bude mít více oddílů, třeba Beroun nebo Písek, který sice své juniory má, ale pohybují se na chvostu juniorské 1. ligy. A ti by museli najednou hrát 1. ligu ve chlapech, což je absolutní nesmysl.
Nyní se zeptám na soutěž jako takovou. Jak vám vyhovoval letošní systém, v němž bylo po základní části play-off nebo play-out, zatímco v minulé sezóně těm, kteří nebojovali ve vyřazovacích bojích nebo v baráži, skončila v březnu sezóna?
Tohle nemohu porovnat, protože se neorientuji v loňském systému, ale díky tomu, že jsme v lednu odskočili poslednímu Ústí i po teoretické stránce a nemohli jsme spadnout, byly další zápasy o ničem. V té situaci je hodně těžké hráče motivovat, když jim v posledním kole ještě k tomu před nosem uniklo play-off. To ovšem nebyla jediná příčina, proč se nám postup do play-off nepovedl, protože jsme svým přístupem zbytečně prohráli spousty zápasů na podzim. Pokud by ale bylo play-out vyrovnanější, bylo by o co hrát až do konce. Takto někteří hráči měsíc a půl k zápasům přistupovali jako k přátelským, prostě že si jdou jen zahrát...
Děkuji za rozhovor.