Martine, když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že se musíte rozkoukat a hodně učit. Už jste pokročil?
Asi trochu pokročil, ale zdaleka nejsem v cíli. Pokud někdy budu. (úsměv) Člověk se má pořád co učit a co si budeme povídat, učení „za běhu“ je zas ještě o něčem jiném. Učím se ze živých situací a z nepohody, která tu byla. Neříkám, že teď už je to výsledkově super, ale zvedá se to. Mám teď díky tomu trochu více klidu na práci.
Mluvili jsme i o tom, že si budete muset najít novou cestu k hráčům. Berou vás už jako šéfa?
To je spíše otázka na ně, já se o to ale snažím. (úsměv) Není to na bázi žádného diktátora nebo tak něco, komunikuji s nimi spíše v přátelské rovině. Samozřejmě to není jen o dobrých věcech, člověk musí říkat i ty špatné.
Na to jste ale nepochybně byl zvyklý už za své hráčské kariéry.
Ano, dělal jsem to i předtím, takže v tomhle se toho tolik nezměnilo. Akorát se změnil způsob sdělování. Musím hodně přemýšlet, protože každý hráč je jiný, takže je to kolikrát spíše taková psychologie.
V lednu se toho bez nadsázky událo organizačně víc než v dosavadním průběhu sezony. Pojďme si rozebrat konkrétní tahy, začněme odvoláním trenéra Ladislava Čiháka. Bylo těžké k tomu rozhodnutí dojít?
Samozřejmě to nebylo vůbec jednoduché. Když jsem přišel, výsledkově se nedařilo a v kabině nebyla pohoda. Nechtěl jsem dělat žádná unáhlená rozhodnutí, nejsem úplně zastáncem výměn trenérů v rozjeté sezoně. Naopak si myslím, že v mnohých případech to ani trenérem není. Bohužel u nás jsme měli čím dál víc signálů, které směřovaly k tomu, že se ta změna musela udělat. Ale ve finále těch změn bylo potřeba mnohem víc, nešlo jen o trenéra.
Při pohledu zpátky – přišlo podle vás to rozhodnutí včas nebo se možná mělo udělat dříve?
Možná ano, možná se to dalo udělat i dříve, ale chtěli jsme dát Láďovi šanci. Bohužel to nadále šlo směrem, kterým jsme nechtěli, a tak k tomu nakonec došlo.
Od juniorky se tak k A týmu přesunul Václav Pletka. Byla to jasná volba?
Byla. Trenérů na trhu nebylo mnoho a nabízelo se to. Mimochodem, nedalo se nepostřehnout všechny ty „zaručené zprávy“ o tom, s kolika trenéry jednáme a kdo všechno by sem měl přijít. De facto žádná z těch zpráv nebyla pravda. Jednali jsme vlastně jen s jedním trenérem, který je ale pod smlouvou, takže ho nebudu jmenovat. Soustředili jsme se proto jen na Jirku Kalouse, který byl na juniorském šampionátu v Kanadě. Nechtěli jsme ho rušit, když to měli tak skvěle rozehrané, takže jsme čekali, až tam skončí. Oslovili jsme ho, sešli se v Praze a pak už to bylo rychlé.
Dělá na vás nová trenérská trojice Bruslařů dobrý dojem?
Dělá. Dobře spolu fungují a stejně tak dobře mezi sebou komunikují. Je to vidět i na výsledcích, když tedy vynechám poslední dva, které nebyly ideální. Především to utkání v Českých Budějovicích, kde jsme v mých očích měli vyhrát. Takový je ale sport a hokej obecně. Doufám, že se z toho do budoucna poučíme.
Z hráčského pohledu od začátku ledna sledujeme velký otřes napříč celým kádrem. Bylo to něco plánovaného nebo to vyplynulo ze situace?
Jak jsem řekl, v mých očích mužstvo potřebovalo okysličit, a to nejen změnou trenéra. V kabině bylo hodně hlav dolů, a tak jsme to trochu provětrali. Místo toho pak přišli kluci, kteří nejsou poznamenaní tím předchozím průběhem sezony. Všichni jsou to energičtí hráči, až na Příbu (Daniela Přibyla, pozn. red.), který je naopak více technický. Někteří už navíc přicházeli takříkajíc s přesahem, to znamená, že tu budou působit i v příští sezoně.
Když přicházel Tim Söderlund, zmiňoval jste, že vám ho někdo doporučil. Hrají tedy při vašem rozhodování roli i nějaké vaše kontakty, v tomto případě v zahraničí?
Určitě ano, nemůžu znát všechny hráče, protože jich je spousta, to není v lidské moci žádného sportovního manažera. Práce sporťáka určitě není nějaká „one man show“, jsme tu společně s trenéry jeden tým. Samozřejmě se o všem společně bavíme, jen to výsledné rozhodnutí je na mně. Bavím se s lidmi kolem, mám i nějaké kontakty, od kterých zjistím další věci. Kolikrát se ke mně z jedné strany dostane tip a já si ho poté s dalším kontaktem ověřím. Není to jen o tom si hráče vygooglit, kouknout na youtube a pak ho přivést do týmu.
Dá se říct, že všichni příchozí hráči naplnili očekávání? Jste spokojený?
Když to vezmu v globálu, tak ano. Někde jisté mezery jsou, ale to je i na nějaké naší práci, případně až pak na nějaká posezónní hodnocení.
Hodně emocí vyvolal odchod Pavla Kousala. Byl jste o tomto kroku přesvědčený hned nebo to vyžadovalo delší zvažování?
Musím říct, že to rozhodování bylo dlouhodobějšího rázu. Dost jsem o tom přemýšlel a zvažoval všechna pro a proti. Pavel tady strávil spoustu let, byl nejproduktivnějším hráčem týmu a vím dobře, že u fanoušků byl oblíbený. Na druhou stranu jsme cítili, že potřebujeme poslat do kabiny vzkaz, že se něco děje. Také jsme věděli, že už tu Kousy příští sezonu nebude a dostali jsme za něj dva hráče. Ti nám hned v prvních momentech pomohli. Dan Přibyl byl teď chvíli mimo, ale Dvořka (David Dvořáček, pozn. red.) se zatím jeví velmi dobře. Přidal nám do hry další energii a boduje. V mých očích to splnilo to, co mělo.
Nabízí se otázka, co to udělalo s Ondrou Najmanem. Pro mnohé už byli taková těžko odloučitelná dvojčata.
To nedokážu posoudit, protože mu úplně nevidím do hlavy. S Najmičem jsem o tom také mluvil a představil mu důvody, které mě k tomu rozhodnutí vedou. Řekl jsem mu, že s ním do konce ročníku počítám a doufám, že mi pomůže. Víme, že tu ani on příští sezonu nebude, ale takový je hokej, kluci se chtěli posunout. Nabídku od nás dostali, rozhodli se ale jinak a s tím já holt nic neudělám. Potom, co tu odvedli za práci, je tady nemůžu držet v řetězech. Krom toho z pohledu hráče dokážu pochopit, že chtějí zkusit zas něco jiného. Věřím, že to Najmiče nijak nepoznamenalo. Přeci jen – když chtějí, můžou se kdykoliv potkat. Do Prahy to není daleko a deset už jim také není. (úsměv)
Klub zveřejnil čtveřici nových smluv pro stávající hráče. Nepochybně probíhají další jednání, že?
V současné chvíli pracujeme na podpisu několika dalších hráčů ze současného kádru a jsme dohodnutí i na jiných jménech, která ještě nebyla zveřejněna, protože ti hráči teď hrají jinde. Samozřejmě nespíme, pracujeme a víme, kde nás tlačí bota. Komunikujeme s hráči, s některými jsme k dohodě blízko, s jinými zase o něco dál. O tom zatím nemůžu mluvit.
Na toto téma se vede velké množství diskuzí všude po internetu. Nedávno jste říkal, že jako hráč jste to nesledoval, ale že teď už trochu musíte. Překvapují vás někdy všechny ty zaručené informace?
Trochu ano. Na druhou stranu hokej se hraje pro fanoušky a kdyby se o něm nemluvilo a lidi nezajímal, byl by z poloviny mrtvý. Asi to k tomu – a k téhle „internetové době“ – prostě patří. Nepochybuji o tom, že tyhle debaty rozdmýchává i ono nepsané pravidlo, které tady v Čechách platí – že se podpisy nezveřejňují v době, kdy je hráč smluvně vázaný jinde. Za mě by to problém nebyl, ale řekl bych, že tady na to jako společnost nejsme připravení.
Pojďme ještě na skok k mladým hráčům. Letos dostávají celkem dost prostoru v sestavě A týmu. Jmenovitě třeba Karel Křepelka, Vojtěch Hradec nebo Jan Půček. Je to jeden z vašich cílů, začleňovat hráče z juniorky?
Samozřejmě ano. Chceme pomáhat celému českému hokeji, rozvoji vlastních odchovanců, kteří by pro nás měli být příslibem do budoucna, a v dnešní době je potřeba naplno jmenovat i ten třetí faktor – jsou pro nás levnější.
Extraligou poslední dobou hodně rezonuje téma rozhodčích, respektive stížnosti na jejich výkony. Jak to vnímáte vy?
To je bohužel věčné téma. Bavíme se o tom s manažerem rozhodčích, víme, že se na tom snaží pracovat. A pravdou je, že je těch chyb hodně. Tím, jak je extraliga vyrovnaná, je každá vidět o to víc. Opravdu to rezonuje napříč extraligou, majiteli klubů i generálními a sportovními manažery. Chci ale zdůraznit, že se na nic nevymlouvám. Za postavení v tabulce i tu krizi, kterou jsme si prošli, a kterou snad už máme za sebou, si můžeme sami. To, co jsem teď řekl, jsou zkrátka a dobře fakta.
Dokážete za současné situace a rozložených karet říct, jaké má tým momentálně cíle?
Soustředit se na sebe. Pracovat na lepší produktivitě, dostat se jako celek do pohody. Když tohle zvládneme, dostaneme se do play off a pak už se může stát cokoliv.