Fotogalerie
Komentář
Druhý zápas semifinálové série se začal vyvíjet způsobem krajně nečekaným – Třebíč udeřila už ve třetí minutě a v osmé minutě už to bylo 0:2 z pohledu domácího týmu. O vstřelení první branky se zasloužil Lukáš Nahodil, který využil nedostatku v komunikaci boleslavské obrany a přesně trefil mezeru mezi přední tyčí a brankářem Willem. Druhého gólu hosté docílili v čase 7:53, kdy na konci pohledné akce Horáků stál Tomáš Kaut, jemuž stačilo jen trefit odkrytou část Willovy svatyně.
Boleslavští nezaháleli a stav ještě do první sirény vyrovnali. Minutu a 15 sekund po Kautově gólu ujel hostující obraně Mikulík, jenž nabil volnému Ctiradu Ovčačíkovi, který nezazmatkoval a škvíru mezi Falterovými betony trefil přesně. Hosté během úvodní periody hráli dvakrát v šesti, což je v konečném zúčtování mohlo hodně mrzet. Z přesilovky sice gól nedali, ale i po návratu Peroutky na led se Bruslaři dlouho drželi v útočném pásmu. Jarůšek prokličkoval po pravé straně hřiště, natlačil se do brankoviště, na jehož druhém konci stál David Vrbata, který už měl snadnou práci – 2:2.
Prostřední dvacetiminutovka začala v mnohem umírněnějším tempu, než ta první. Bruslaři do ní ale vstoupili mnohem aktivněji a svého soka rychlostně převyšovali, z čehož pramenily mnohačetné fauly hostí a logicky také velké penzum udělených trestů. Ačkoliv si vytvořili velké množství šancí ve všech nabídnutých přesilovkách, dokázali boleslavští hokejisté využít jen jednu, a to dokonce dvojnásobnou. Přesnou střelou z kruhu strhnul vedení na boleslavskou stranu Tomáš Klimenta. Další početní nevýhody třebíčská obrana v čele se skvěle chytajícím Falterem přestála bez další pohromy.
I zbytek druhé periody se nesl v duchu boleslavského útočení a třebíčské hluboké defenzívy, která v člověku evokovala pocit, že sledujete utkání Interu Milán ze sezóny 2009/2010 – roku, kdy italský velkoklub betonářským způsobem ovládl všechny možné soutěže včetně Ligy Mistrů. Neproměněny zůstaly gólové šance Vrbaty, Výborného, Klimenty i Tomana, a tak se šlo do šaten za stavu 3:2 pro domácí.
Start třetí třetiny nebyl nepodobný startu té druhé, jen s tím rozdílem, že o nějakou aktivitu směrem dopředu se snažila i Třebíč. Slavia měla k dispozici pár přesilovek, které nevyužila, a mohla být dokonce ráda, že v nich sama neinkasovala. Proti přečíslení Klimenty s Brošem ale pohotově zasáhl Falter. Další šanci – už v rovnovážném počtu hráčů – měl Látal, ale dobře chytající třebíčský gólman byl opět proti.
Hosté se dostali do závěrečného tlaku velmi lacino – Ovčačík vyhodil kotouč na tribunu a šel si odpočinout za katr. Hosté ale nic nevymysleli ani při hře bez brankáře, naopak inkasovali do prázdné branky – tento gól vstřelil Milan Mikulík. Mladá Boleslav tak pojede do Třebíče s dvouzápasovým náskokem a nadějí na Vysočině sérii ukončit.
Ohlasy trenérů
Marian Jelínek, BK Mladá Boleslav: Měli jsme tragický začátek, ale naštěstí nás probudil a my jsme vyrovnali. Tohle by se nám ale nemělo stávat, mohlo by se nám to ošklivě vymstít. Ač je to nakonec vítězství, myslím, že tímhle je docela poskvrněné. Na jednu stranu to asi lze brát optimisticky, že jsme se z takové situace dokázali dostat, ale jak říkám – při vší úctě k Třebíči a její síle – měli by přijít soupeři, kteří budou ještě kvalitnější, a s těmi by se nám to opravdu nemuselo vyplatit. Takže jak říkám, ten úvod je rozhodně černá kaňka. Ve druhé a třetí třetině už to bylo dobré, byli jsme rychlejší, aktivnější, dominovali jsme. Nepodařilo se nám ale výrazněji odskočit, takže to pro diváky určitě bylo napínavé až do konce.
Kamil Pokorný, SK Horácká Slavia Třebíč: Jsem hrozně hrdý na mužstvo za to, jakým způsobem se v Boleslavi prezentovalo. Za to všechno, co jsme tady odlehali a odbránili. Předvedli jsme neskutečnou obětavost. Věřil jsem, že když jsme přestáli prakticky všechna ta oslabení, že se to otočí směrem k nám, ale bohužel. V závěru nám domácí vyhozením kotouče nabídli solidní šanci, ale ani v šesti proti čtyřem jsme nedokázali vyrovnat. Ale klukům prostě nemám co vytknout. Proti nám stojí velká síla se vším všudy a my bojujeme na doraz. Zatím jsou výsledky toho boje pořád stejné, ale jak říkám, musím kluky jedině pochválit.