Pane trenére, jak hodnotíte uplynulou sezonu?
Sezona byla z našeho pohledu úspěšná. Začátek nám sice trošku utekl, ale ne z důvodu, že bychom hráli špatně, ale měli jsme hodně vyloučených. To nás stálo některé zápasy, ve kterých jsme dostávali hodně gólů při oslabení, a proto jsme je nezvládli. Asi po osmi kolech jsme si k tomu něco řekli, zlepšilo se to a už jsme vystoupali tabulkou nahoru. Dá se říct, že jsme od té doby jsme se pohybovali v horních patrech a bylo to z našeho pohledu dobré.
Z čeho podle vás pramenila ta častá vyloučení?
Byly to zbytečné fauly, které jsme dělat nemuseli. Hodně z nich bylo v útočném pásmu, šlo spíše o věci s hokejkou jako třeba podrážení. Kluci si museli uvědomit, že takové věci se nedělají. Udělali jsme si proto i rozbor a ty hloupé fauly si pak pustili. Kluci potom pochopili, že je lepší hráče dobruslit než po něm sahat hokejkou. Pak se faulů vyvarovali a sáhli po nich opravdu v případech, kdy jsme něco hasili v obranném pásmu.
Tým šlapal a do posledních kol jste bojovali o vítězství v základní části. Dokázal byste vypíchnout nějakého hráče, který byl pro vás rozdílovým?
Celý tým dodržoval tu taktiku a styl, kterým jsme se chtěli prezentovat. Bodově byl odskočený Vojta Polák, který nakonec za celou sezonu dal přes třicet gólů, takže ten body sbíral. S Vojtou byl ten problém, že neabsolvoval letní přípravu. Neměl natrénováno a ze začátku se trápil. Pak potrénoval, dostal se do formy a v juniorském týmu patřil k tahounům. Výborně také zachytali všichni tři gólmani. Bylo vlastně jedno, kdo do branky jde, všichni nás drželi. Jako tým jsme šli od zodpovědné obrany, když jsme se dostali do útoku, tak jsme chtěli být agresivní a forčekovali. To se nám dařilo a tím jsme zápasy vyhrávali.
Vy jste navíc v průběhu sezony přešel k boleslavskému áčku. Jak se vám dařilo kloubit obě role dohromady? Určitě vám hodně pomohli i vaši asistenti...
Ty tři měsíce byly opravdu náročné. Ráno a vlastně celé dopoledne jsem byl v kabině áčka, odpoledne jsem zase chodil na tréninky s juniorkou. Lukáš a Kolny (Lukáš Zörkler a Ladislav Kolner, pozn.red.) s nimi byli pořád, ale já nejezdil na venkovní zápasy, protože se to většinou krylo s áčkem. Na domácí jsem naopak chodil, jak jen to šlo, zatímco na tréninky jsem chodil pravidelně. Vlastně jsem byl na zimáku od rána do večera. Nějak jsme to dokázali ukočírovat, na dálku jsme vždy všechno vyřešili a řekli si to, co jsme chtěli hrát a plnit. I klukům patří díky za to, jak jsme to společně všichni zvládli.
Čtvrtfinále jste bez ztráty prošli přes Plzeň, jak na to vzpomínáte?
Kluci to zvládli excelentně. Dobře jsme se na to připravili, na meetingu jsme si řekli, co chceme hrát, a kluci to plnili do puntíku. Tuto sérii jsme zvládli poměrem 3:0 a trošku nám stouplo sebevědomí. Ukázalo se, že když tým dělá věci, které dělat má, tak má sílu. A že jsme schopní porazit kohokoliv.
Osudným se vám stalo semifinále se Spartou. Co bylo klíčovým momentem série?
V šestém zápase jsme vedli 1:0, pak tam byl sporný moment, kdy rozhodčí uznal gól, ale potom ho zase zrušil. My jsme nedali trestné střílení, byli jsme dvakrát vyloučení a zápas jsme nezvládli. Je to škoda, protože si myslím, že v sedmém zápase by to bylo otevřené. Měli jsme opravdu velkou šanci postoupit do finále. Sparta měla jedenáct hráčů ročníku 2003, my jsme měli čtyři. Chtěl bych klukům poděkovat, protože odehráli dobrou sérii. Troufnu si říct, že jsme byli rovnocenný soupeř, a je škoda, že se nám nepodařilo postoupit. Za celou sezonu chci samozřejmě poděkovat také realizačnímu týmu a kolegům.
Bylo znát, že je Sparta zkušenější?
Určitě to bylo znát v rozhodujících chvílích. Rozdílovým hráčem Sparty byl Petr Hauser, který hrál play off parádně. Proti nám tam měl takový incident, za který měl podle mě dostat stopku minimálně na dva zápasy. Disciplinární komise to ale udělala tak, že mu dala jen podmínku. Pro nás škoda, protože kdyby nehrál, tak ty zápasy mohly dopadnout úplně jinak. To je ale kdyby, na to se v hokeji nehraje. My jsme holt nezvládli dobře rozehraný šestý zápas a je to strašná škoda.
Vy jste naopak byli jedním z nejmladších týmů...
To se projevilo právě proti Spartě. Ze začátku nám kluci ročníku 2003 pomohli. Karel Křepelka se potom posunul do áčka Slavie, Sebastian Jasečko odešel na Slovensko. Marek Stuchlík v brance zůstal, ale potom se také posunul do první ligy. Měli jsme asi dva nebo tři hráče ročníku 2003, které jsme pouštěli do druhé ligy nebo Chance ligy. Tři čtvrtě sezony jsme tedy odehráli bez dorazového ročníku. Ročník 2004 to zvládl dobře, zapojili se hráči ročníku 2005. Chtěli jsme zabudovávat mladé hráče a připravit si tým na příští rok.
foto: Nikola Křížová
Zmínil jste ty odchody do seniorských soutěží. Jak probíhaly spolupráce s prvoligovými týmy?
Někteří hráči se zapojili i do boleslavského A týmu. Nějaké zápasy odehráli Vojtěch Hradec a Karel Křepelka. Vojtěch Polák a Honza Půček se zapojovali v Kolíně, Křepelka pak šel do Slavie, Stuchlík do Přerova. Snažili jsme se kluky posunout do dospělého hokeje, aby si to osahali, zkusili a zjistili, o čem dospělý hokej je, protože z mého pohledu je juniorská liga a chlapský hokej úplně jiný.
Vůbec nejvíc hráčů se tak ukázalo v Kolíně, panovala s nimi spokojenost?
Určitě. Karel Křepelka a Honza Půček u nás hráli dobře, za to dostali šanci předvést se tam a dá se říct, že ji chytli za pačesy. Trenéři s nimi byli spokojení. Co máme odezvu, tak Vojtu si v Kolíně chválili, že to zvládl. Jsme rádi, že kluci, kteří tam byli a vyzkoušeli si to, tak to zvládli a je tam nějaká budoucnost.
Vraťme se k samotnému závěru sezony, který jste zakončili ziskem bronzových medailí. Vy jste několikrát zmiňoval, že byste osobně raději o třetí místo nehrál...
Když vypadnete v semifinále se Spartou, tak je strašně těžké kluky namotivovat, protože jsou stále smutní z toho, že vypadli. Něco jiného je, když hrajete třeba čtrnáctidenní turnaj. Tam bych o třetí místo hrál, ale tady je to zbytečné. Osobně bych to udělal podle toho, kdo byl lépe postavený po základní části. V této situaci jsme měli zraněné hráče, osmnáctka nám sebrala další dva kluky a už nám jich moc nezbylo. Dorost hrál taky o třetí místo, takže jsme nemohli posunout hráče. Do Jihlavy jsme jeli se třemi formacemi, šesti obránci a devíti útočníky. Skoro jsme to neměli s kým hrát.
Na druhou stranu je ale pro hráče větší zážitek, když si mohou bronz vybojovat v zápase, ne?
Samozřejmě, přesně takhle jsme nad tím potom s kolegy přemýšleli. Je to odměna pro hráče, kteří medaile dostali po vyhraném zápase. V tomhle je dobré, že si to užili na ledě, fotili se s rodiči a přítelkyněmi.
Pojďme to uzavřít otázkou přímo na vás. Jak to vypadá s vámi směrem k další sezoně, budete pokračovat v pendlování mezi juniorkou a áčkem?
Na moji pozici do juniorky přijde nový hlavní trenér, asi mi úplně nepřísluší sdělovat, kdo to bude, to nechám na klubu. Asistenta mu bude dělat Láďa Kolner. Domluvili jsme se společně i s Petrem Hakenem, že na začátku ještě v juniorce vypomůžeme. Budeme se tam střídat, aby to měl nový trenér v novém prostředí jednodušší. Jinak budu nadále s Jirkou Kalousem a Petrem pokračovat u áčka. Jsem šťastný, že dostanu šanci trénovat tým ve svém rodném městě. Doufám, že se nám bude dařit lépe než minulý rok.
Děkujeme za rozhovor.