Honzo, vítej zpátky. Pojďme se krátce vrátit k tvé první sezoně v Mladé Boleslavi, jaká byla?
Je to pro mě těžké hodnotit. Vlastně mi z ní chyběl celý závěr sezony, o který jsem přišel. Chtěl jsem to odehrát a jen jsem se na to koukal. Bohužel. Proto je ta sezona pro mě pro velmi těžká na nějaké zhodnocení.
Prozradíš fanouškům, co tě ze hry vyřadilo?
Měl jsem dlouhodobé onemocnění. Byla to mononukleóza, která mě skolila. Někde od půlky února až do května jsem byl úplně vypnutý.
Jak to probíhalo? Co vím, s takovým onemocněním se toho moc dělat nedá...
Úplně ze začátku to docela trvalo, než jsme vůbec identifikovali a přišli na to, o co vlastně jde. To bylo ještě v období, kdy se dohrávala základní část a pomalu už probíhaly přípravy na předkolo play off. Takže tam ještě byla naděje na to, že bych mohl nastoupit. Tak nějak jsme tu možnost ještě živili. Jak jsme potom odkryli tohle onemocnění, bylo jasno, že už nenaskočím. Nešlo to ani nijak urychlit. Existuje jen klid a nějaká lehká úprava stravy, ale to je víceméně všechno. Pak už se jen čeká na to, až to odezní.
Neužíral ses tím doma, když jsi vlastně nemohl dělat vůbec nic?
Začátek pro mě byl šílený. Popravdě jsem se asi nikdy necítil hůř. Pořád jsem byl hrozně unavený. Jen jsem vstal, prošel se po zahradě a mohl jsem si jít zase lehnout. Byl jsem vycuclý jako zombík. Tohle nejhorší období trvalo nějakých čtrnáct dní nebo tři týdny. Až pak se to začalo pomaličku zlepšovat. Ne že bych se pak mohl jít hned proběhnout a cítil se lépe. Bylo to spíše o tom, že jsem pak začal zvládat běžný život.
Jak jsi vůbec prožíval play off, do kterého jsi nemohl zasáhnout?
Samozřejmě jsem kluky sledoval. Ty první zápasy jsem ale moc nevydržel vnímat. Viděl jsem u televize třeba dvě třetiny a pak cítil únavu. Když už to šlo, dojížděl jsem i sem na zimák a byl tady s nimi. Snažil jsem se o to, abych je alespoň nějak podpořil. Kluci viděli, že jsem s nimi, i když jsem zrovna ve stavu, kdy nemohu naskočit. Jak už jsem říkal, byla to pro mě z tohoto pohledu asi nejhorší sezona. Člověk se celé léto dře, aby si mohl zahrát závěr a já o něj vlastně poprvé v kariéře tímhle způsobem přišel. Bylo to pro mě něco nového a doufám, že už to znovu nezažiju.
Od hokeje nevypínám. Nebylo mi jedno, co se klukům děje a jaké mají výsledky. Sledoval jsem je pořád.
Cítím, že nejtěžší to bylo pro tvoji hlavu. Kdo ti nejvíce pomáhal? Byla to rodina nebo jsi měl i nějakého odborníka?
To je druhá stránka věci. Jak jsem byl zavřený doma, tak jsem měl spoustu času na děti a na rodinu. Ti všichni mě od negativních myšlenek odváděli a já jsem si je alespoň mohl pořádně užít. Děti byly rády, protože na to nejsou zvyklé, že jsem takhle často doma. První dny byly nejhorší, to jsem neměl náladu - teď to vyzní špatně - ani na tu rodinu. Necítil jsem se vůbec dobře. Když se to ale zlepšilo, tak jsem si to i celkem užíval. Byl jsem rád, že se mnou všichni byli a mohli jsme třeba něco podnikat i s dětmi a trávit spolu víc času. Na druhou stranu jsem takový, že na hokej stále myslím a nevypínám. Nebylo mi jedno, co se tady klukům děje a jaké mají výsledky. Pořád jsem to sledoval.
Zasáhlo tě to nějak i směrem k přípravě na nadcházející sezonu?
Na konci dubna jsem měl první lékařské výsledky, které mi dovolily konečně něco dělat. Vycházelo to právě na start přípravy hned na začátku května, kdy jsme se do toho obuli. Samozřejmě jsem měl ten program zpočátku upravený, protože po takové pauze do toho nešlo vletět úplně po hlavě, aby se to třeba zase nezhoršilo. Trvalo to takové dva tři týdny a potom už jsem trénoval víceméně naplno jako ostatní kluci. Bylo to dlouhé a náročné, ale už s vidinou, že se půjde zpátky na led a všechno se vrátí do starých kolejí.
Příprava na ledě už je v plném proudu, blíží se první zápasy. Jak se těšíš?
Samozřejmě se už moc těším. Na druhou stranu vím, že jsem dlouho nehrál a nějaká herní praxe mi určitě chybět bude. S tím se nedá nic dělat. Už mi ale není dvacet a vím, co od toho mám očekávat a nějakým způsobem si to podle sebe můžu upravit. Věřím, že v tom žádný problém nebude.
Děkujeme za rozhovor a ať se daří.
