Vojto, dnes neobvykle na Třinec jste měl hodně práce. Čekal jste takový zápas?
Já jsem se těšil na Třinec, byl jsem vlastně ve Frýdku, takže to bylo takové, jako bych se vlastně trošku vracel domů. Nečekal jsem, že toho bude tolik, ale zároveň je to pro mě jako gólmana lepší, protože se do toho rychleji dostanu.
Třinec měl přesto obrovské šance, takže jste toho i strašně moc pochytal. Z pohledu brankáře, jaký to byl zápas?
Já jsem si zachytal dost, zbytečně jsem tam někdy něco vyrážel, takže jsem si to komplikoval a pak jsem to musel sám hasit. Ale dobré, naštěstí z žádné takové šance nepadl gól.
Přesto to k bodům nevedlo, takže to je asi celkem smůla. Není škoda, že jste dali ten první gól až tak pozdě?
Škoda to je, ale bohužel takový je někdy hokej.
Jaké to pro tebe bylo z hlediska psychiky? Přeci jen sezóna je rozjetá a ne úplně nejlépe.
Já jsem říkal, že už z toho mám deprese, že nechytám dlouho, ale asi se vyplatilo si na to počkat.
Měl jsi v publiku velké zastání?
Ano, měl. Bylo to blízko domova, měl jsem tu rodiče i rodiče od přítelkyně, takže super.
Jak jsi zvládal proces rekonvalescence? Předpokládám, že sis vzhledem k věku něčím takovým prošel poprvé?
Mně přijde, že mám každý rok na začátku sezóny něco, vždycky mě na začátku něco potká. Ale ještě nikdy jsem neměl nic takhle špatného, jako letos. Po dvou týdnech už jsem říkal, že bych chtěl na led, ale věděl jsem, že to asi úplně nepůjde.
Jak tě vlastně podržela kabina? Víme, že jsi tam hodně chodil.
Jo, samozřejmě byly nějaké srandičky. Kluci jsou skvělí, je tady skvělá parta, nemůžu si to vynachválit.
Děkujeme za rozhovor.
