Lukáši, dal jste dva góly, oba z brankoviště. To je taková vaše skoro už klasická pozice, že?
V každé přesilovce stojím před brankou a snažím se dělat rozruch. Tlačím se do brány. Takové góly zkrátka v dnešním hokeji padají. Je to i v extralize. Prostě střela z dálky a teč, případně odraz. Ten první gól se odrazil od mého kolene, ten druhý jsem tam dorazil hokejkou. Máme nějaké signály, Vejba (David Výborný, pozn. red.) má na tohle prostě hlavu. Ani já sám kolikrát nevím, jak to pošle, natož soupeř. Prostě mi řekne, kam si stoupnout, on kouká na beka a pak to najednou po brankovišti pošle ke mně a do prázdné brány.
Vy sám jste měl teď menší gólový půst, Olomouci jste dal hned dvě branky. Nakoplo to?
Určitě. Měl jsem období, kdy mi tam padalo všechno a najednou přišly časy, kdy to tam spadnout nechtělo. Ale jsme tým, zastoupili mě jiní kluci. Teď to zase bylo na mně. Musíme se doplňovat, jsme jeden mančaft.
Trenér oproti minulým zápasům trochu víc pozměnil sestavu. Byl i v tomhle nějaký impuls?
Seděli jsme u videa a bylo vidět, že některé věci tak docela nefungovaly. Proto ta změna. Nějaká novinka je svým způsobem vždycky impuls, takže ano, máte pravdu.
Jsou zápasy s Olomoucí – jakožto prvoligovým týmem – jiné než s Chomutovem a Libercem?
Myslím, že to bylo jiné hlavně v tom, že jsme všichni dobře věděli, že máme s Olomoucí špatnou bilanci už ze sezony. Že nám to s ní prostě nejde. Ale už od rána jsme všichni byli v bojovné náladě, říkali jsme si, že to takhle přece nemůže být věčně, a že to musíme zlomit.
Neříkali jste si, že ten třetí gól z hokejky Tomáše Demela už měl Olomouc zlomit?
Když prohráváte o tři góly, tak to pochopitelně není nic příjemného. Ale nejsem si jistý, jestli by v baráži mělo někoho něco vyloženě zlomit. Sám za sebe bych to neudělal, nevzdal bych to. My jsme bohužel Olomouc pustili nějakou tou naší laxností zpátky do hry a najednou to bylo jen 3:2. Je to škoda – úplně nesmyslně a zbytečně pustit soupeře do takového kontaktu. Zaplaťpánbůh, že pak Nouzík (Tomáš Nouza, pozn. red.) dal ten čtvrtý gól. A že to Válec (Michal Valent, pozn. red.) všechno pochytal.
Máte za sebou tři domácí zápasy a z nich osm bodů. To je velmi dobrá bilance, že?
Hodně nám pomohli lidé. Doma je to prostě jiné. Fanoušci vás ženou dopředu, cítíte kolem sebe tribuny plné lidí, kteří vám věří. Nikdo z nás je nechce zklamat, nechceme je odehnat. Osm bodů ze tří zápasů je podle mě super, i když ten jeden ztracený s Chomutovem mě osobně docela mrzí. Ale to je kdyby. Jsme rádi za těch osm a jedeme dál.
Doma je vaše pozice celkem jasná, ale venku to tak vypovídající není. A teď vás čeká série tří zápasů u soupeře…
Potřebujeme sbírat body i tam, to je bez debat. Nechci se dívat moc dopředu, teď nás bude zajímat hlavně Liberec, kde se budeme snažit urvat, co jen půjde. Je to kousek, i tam za námi určitě přijede spousta našich fanoušků. Vyhrávat jen doma by asi nemuselo stačit, potřebujeme body i zvenku.
Čím to je, že venku to zatím tak nešlo? Zatím jste mluvil jen o fanoušcích, ale určitě to není jen jimi…
Neproměňovali jsme šance. Třeba v Olomouci jsme sice prohráli 0:3, ale ty šance tam prostě byly. Jenže když nedáte góly, tak vyhrát nemůžete a pak to samozřejmě vypadá, jako když tam jedete jenom na výlet. Ale není to tak.
Už jste to načal, v pátek jedete do Liberce… Není to pro vás osobně trochu zvláštní? Bojovat proti týmu, kde jste hrál prakticky celý život?
Není. Jsem tady už čtyři roky a to něco znamená. Určitě dost na to, abych chtěl uspět s Boleslaví a je mi jedno, proti komu. Jasně, v Liberci jsem vyrostl. Ale teď jsem tady a chci to, co jsme si tady všichni vytyčili. A jestli to znamená, že půjdu proti Liberci, tak to prostě tak je.
Boleslav má hodně dobré přesilovky, proti Olomouci jste využili hned tři. To zvedá sebevědomí, že?
S přesilovkami je to někdy zvláštní. Jsou období, kdy se v nich daří, a jsou období, kdy je nevyužijete. Samozřejmě na nich pracujeme, v play-off bylo hodně vidět, kdy pomáhaly a kdy naopak ty góly chyběly. Sebevědomí to určitě zvedá, když se v přesilovkách daří.
Co vám zatím baráž ukázala?
Že jsme konkurenceschopní. A že jsme schopní porazit kohokoliv. Nejsme o nic horší hráči než hráči těch dvou extraligových týmů. To, že loňská sezona dopadla, jak dopadla, je prostě blbý, ale nejsme špatní. Herně jsme na tom stejně jako ostatní a pokud do toho dáme i pořádný kus srdce, můžeme vyhrávat.
Děkujeme za rozhovor.