Uplynulá sezóna byla pro vás poněkud bouřlivější, začínal jste u juniorů a pak jste se přesunul k
A týmu. Jak ji ze svého pohledu hodnotíte?
Já si myslím, že mi nenáleží hodnotit celou sezónu, ale po polovině základní části, kdy jsem přešel k A týmu, byl cíl jednoznačný, a to zůstat v desítce a hrát v předkole play-off. To se povedlo, i když ta cesta nebyla úplně jednoduchá. Z mého pohledu nějaké osobní cíle, nebo cíle, které jsme si dali, jsme splnili. Osobně mě pak ale hodně mrzelo to vypadnutí v předkole, protože jsme vedli 2:0 na zápasy a měli jsme to dotáhnout.
Jak jste si vysvětlil ten kolaps? V čem to hledat?
To bych momentálně už dopodrobna nechtěl žádným způsobem komentovat nebo hodnotit. Prostě, závěr sezóny byl hodně složitý, hodně těžký, uhrávali jsme účast v předkole až do předposledního kola a stálo nás to hodně sil. Možná se to pak odzrcadlilo i v těch důležitých momentech předkola.
Mohl byste popsat, jaký byl přesun z juniorky k A týmu? Bylo to pro vás hodně složité, nebo to šlo samo? Bylo nutné se nějak vnitřně přenastavit?
Přesun nebyl nijak zvlášť složitý, protože to není až tak dlouho, kdy jsem u áčka působil v kabině coby hráč. Těžký pro mě však byl psychický tlak a skutečnost, že se mužstvo nacházelo v situaci, kdy bylo potřeba tomu obětovat úplně všechno. První týdny byly určitě hodně náročné.
Jaký to je pocit, být posledním asistentem Františka Výborného?
Osobně jsem poděkoval trenérům i lidem ve vedení, neboť jak František Výborný, tak Marian Jelínek mi dali hodně a kdyby tady nebyli, tak bych už možná v Boleslavi asi nepůsobil. Když jsem před několika sezónami jako hráč končil, nějakým způsobem jsme se dohodli na další spolupráci, a pak mě znovu vzali zpátky, abych v týmu ještě pokračoval, takže mi dali hodně hokejově i lidsky. A ten závěr byl pro mě velkým přínosem, protože spolupracovat s Frantou Výborným je určitě zkušenost, která se nedá získat jen tak.
Když se podíváme směrem do budoucna, zůstáváte článkem nového realizačního týmu, znáte se třeba nějakým způsobem s Patrikem Augustou, s Viktorem Ujčíkem? Co od toho čekáte?
Existuje tu jednoznačná vize posunout to celé jiným směrem a nějak se stabilizovat. Určitě bude jednoznačným cílem, abychom byli ve výsledku zase někde v první desítce. Ujču znám, v podstatě jsme se střetávali osobně. Do nějaké pracovní spolupráce jsme sice dosud nedošli, ale střetávali jsme se na ledě. Patrika tolik neznám, zatím jsme měli prostor jen na nějakou krátkou komunikaci. Když jsme se bavili pracovně ohledně hokeje, tak náš názor a směr máme s kluky ten samý, takže myslím, že by to mohlo fungovat. Uděláme maximum pro to, aby to bylo co nejlepší.
Takže je ještě brzy na nějaké rozdělení úkolů, co kdo bude mít na starosti a tak?
To bych ještě nechtěl nějakým způsobem konkrétně hodnotit. Patrik nám už nějakou svoji vizi představil, ale kvůli tomu, že má ještě nějaké reprezentační povinnosti, jsme se domluvili, že si nad tím ještě sedneme.
Klub v poslední době hodně vyzdvihuje vztah směrem k mládeži, měli byste být vy tím spojovacím bodem?
Měl bych v tom být zaangažovaný, hlavně asi za účelem toho, abychom jim pomáhali. Chtěli bychom to nějakým způsobem propojit a pracovat na talentované mládeži, abychom si vychovali nějaké domácí odchovance, jak už bylo řečeno, protože je to vždy finančně méně náročné a myslím, že je to správná cesta klubu, uvidíme ještě. Jak to bude fungovat konkrétně, ještě přesně navrhnuté nemáme, ale tu cestu jsme si vybrali společně a budeme více pracovat s mládeží, i když je s tím spojeno více práce.
Děkujeme za rozhovor.