Brandone, jaký je to pocit?
Především cítím hroznou vděčnost, že můžu jet na olympiádu. Je to sen každého sportovce a pro mě je to teď splněný sen.
Jak jste se to dozvěděl a jaká byla vaše prvotní reakce?
Zavolal mi to jeden člen realizačního týmu. Přiznávám, že když jsem se to dozvěděl, trochu jsem… No, vyšiloval. (úsměv) Normálně se takhle rozhodně nechovám, ale tohle byla dost speciální situace.
Co bylo první věcí, kterou jste udělal?
Zavolal jsem rodičům. Chtěl jsem, aby to hned věděli. Těžce dřeli, abych mohl hrát hokej, abych se dostal takhle daleko. Dlužím jim za všechno. Což mi připomíná ještě jednu věc – chtěl bych poděkovat také panu Plachému za příležitost hrát v Boleslavi. Nebýt jeho a tohohle klubu celkově, na olympiádu bych se nedostal. Jsem za to vděčný.
Nemusí se fanoušci Boleslavi bát, že byste teď měl myšlenky někde jinde, že ne?
Ani náhodou! O Olympiádě vím teprve chvilku a vím toho málo a rozhodně to není něco, na co bych se teď zaměřoval. Soustředím se, my všichni se v týmu se soustředíme, na to abychom se zlepšili. V našich hlavách je pouze další zápas.