Tomáši, nejde začít ničím jiným než tím vaším hattrickem. Zvládl jste ho za devět minut hry. Už jste to vydýchal?
Vydýchal. (úsměv) Ona to byla z velké části práce ostatních. Většinou jsem byl prostě ve správný čas na správném místě a spoluhráči to na mě jen poslali. V prvním případě to byl Radan Lenc, v těch druhých dvou jsem zase nastoupil místo Milana Mikulíka s Brošem a Klimentou. To už asi hovoří samo za sebe. Takže jak říkám, bylo to celé hlavně týmová práce.
Vzpomenete si, kdy jste dal naposledy hattrick?
(smích) Myslím, že tak v páté nebo šesté třídě.
Už na vás mávali s klubovou pokladnou?
Náš pokladník Milan Mikulík mi po zápase jasně naznačoval, že platbě neujdu.
Brankář Havlíčkova Brodu Filip Šindelář odchytal spoustu let v Mladé Boleslavi. Pamatujete si ho?
Já jsem tehdy byl někde v dorostu, ale párkrát jsem se objevil i na tréninku áčka, takže jsem ho už tehdy zažil i herně, známe se. Po zápase jsme se spolu bavili, říkal mi, že jsem mu to teda nandal. (úsměv) Ale gratuloval mi, byl to přátelský rozhovor.
Pojďme k zápasu samotnému. Víc jak polovinu jste tahali za kratší konec provazu. Čím to bylo?
Nemyslím si, že jsme hráli špatně, jen jsme prostě neproměňovali šance. Byli jsme tím, kdo tvoří hru, kdo to tam tlačí, ale oni dokázali stavět na brejcích.
V čem přišla ve třetí třetině ta změna?
To je právě ono – myslím, že žádná změna nepřišla. Pořád jsme hráli to svoje a věřili, že to prostě nemůžou vydržet věčně. A nakonec opravdu nevydrželi. Vyhráli jsme proto, že jsme drželi svůj styl hry.
Vůbec poprvé v letošním ročníku jste měli nízký počet vyloučených, za celý zápas jen dva. To je také krok dopředu, souhlasíte?
Bylo to na hře znát. Rovnoměrně se točily formace, nemuseli jsme pořád kalkulovat s tím, kdo tam jít může a kdo už ne, kdo tam byl a kdo už dlouho ne. Snažíme se na tom pracovat. V Brodě to každopádně bylo dobré. Takhle by to mělo vypadat pokaždé.
Děkujeme za rozhovor.