Aleši, váš letos první zápas za Boleslav a hned proti mužstvu, ze kterého jste přišel. Tomu se říká docela pikantní začátek, že?
Výkon Aleše po jednom zápase určitě není možné hodnotit. Proti Berounu hrál na postu, který obvykle nehraje, byl bránící křídlo. Ale zkrátka to bylo potřeba. Myslím si, že se toho zhostil se ctí. Je to šikovný hráč, věřím, že do týmu zapadne.
Docela ano. Bral jsem ten zápas za krapet prestižnější. Do Boleslavi jsem se z Berouna stěhoval v pondělí ráno a všechno to šlo docela rychle. Najednou jsem stál proti bývalým spoluhráčům, ani nevím jak. Bylo to zajímavé. Ale nakonec i smutné, samozřejmě jsem chtěl vyhrát.
Na soupisce Boleslavi figurujete prakticky nepřetržitě od roku 2008, dohromady jste ale za ni odehrál vlastně jen minimum zápasů. To je také docela zvláštní, co říkáte?
Asi máte pravdu, není to úplně nejobvyklejší. Ve své podstatě je to jenom na domluvě klubů a na volbě trenérů. Já ale do Boleslavi jezdím moc rád, kdykoliv ta šance byla, nikdy jsem neváhal. Když je potřeba, snažím se pomoct, jak jen to jde. Stejně jako teď.
Samotný zápas s Berounem – myslíte, že jej mohla rozhodnout vlastně už ta první třetina, kdy jste soupeře výrazně přestříleli, ale gól z toho nebyl?
Měli jsme hodně šancí, ale buď jsme vůbec netrefili branku, nebo to Hynek Kůdela výborně pochytal. Chytal jako ďábel a my prostě nepřišli na to, jak na něj. Myslím, že jsme celkově měli mnohem víc šancí, ale oni prostě vždycky ulítli dopředu a spadlo jim to tam. To byl asi ten hlavní kámen úrazu.
Beroun vám ve třetí dvacetiminutovce doslova servíroval šance na stříbrném podnosu, hráli jste hned pět přesilových her. To je polovina třetiny v početní převaze…
To se do toho všeho samozřejmě také počítá. Příležitosti, jako jsou tyhle, by tým našeho kalibru měl být schopen využívat. Ale abych byl upřímný, tak nemám pocit, že bychom ten zápas odehráli vyloženě špatně. Jen nám tam prostě nenapadaly góly. Samozřejmě, na góly se hokej hraje a jsou to zase góly, co chtějí vidět diváci, ale šance jsme měli, přes soupeře jsme se dostávali… Vždycky tomu chyběl jen kousíček.
Co vaše šance? I vy sám jste měl pár příležitostí…
Přesně tak, o tom mluvím. Vždycky tomu něco chybělo. Bohužel. Jednou jsem to třeba špatně dal na Nouziče (Tomáš Nouza, pozn. red.). Kdybych byl přesnější, mohl jít sám na bránu. Ale už s tím nic neuděláme, musíme to brát, jak to je a jít dál.
Trenéři už po minulých zápasech mluvili o tom, že tým trápí marodka, že i někteří hrající hráči jsou potlučení. Mohlo i tohle hrát svou roli?
V Boleslavi je od začátku sezony daná dohromady sestava, která nějakým způsobem fungovala, šlapala. Já jsem v tuhle chvíli náhrada za Milana Mikulíka, levé křídlo v první formaci. Určitě je znát, že jsem nový, zatím jsme byli dohromady jen na nějakých dvou trénincích. Snad si to sedne, dáme to dohromady. Jak jsou na tom ostatní hráči, to asi nemůžu hodnotit.
Děkujeme za rozhovor.