Lukáši, vy netroškaříte. Když vám to tam začne padat, tak to rozhodně neberete jen po jednom gólu…
Ale ne, minule v Litoměřicích jsem dal jen jeden. (smích)
Dobře, to bylo asi trochu přehnané. Do sítě Šumperku jste to nicméně nasázel. Trefit se dvakrát během dvou minut a pokaždé v přesilovce, to je slušné…
Myslím, že se nám v obou těch případech podařilo soupeře zaskočit. Poprvé jsem se procpal mezi obránci. Většinou ti beci chodí jakoby k sobě, takže jsem tušil, že vlevo někdo bude. Byl tam Káva (Petr Kafka, pozn. red.) a poslal mi to tak, že jsem dával prakticky do prázdný. Podruhé to šlo za bránu, kdy mi to Vejba (David Výborný, pozn. red.) dával z první. Takže tak. Většinou se ta přesilovka zaváží, ale my to udělali jinak.
Šumperk vás zatím jako jediný porazil, ani odveta nebyla rozhodně jednoduchá. Asi vám jako soupeř zkrátka moc nesedí, že?
Hrají výborně. Bruslí, srážejí se, hned jdou do rychlých protiútoků. To je pochopitelně to nejhorší – když soupeř hned startuje, než když to předržuje. Šumperk je v tomhle specifický. Dělají to asi jen oni a nám to moc nevyhovuje.
Byla v tom nějaká motivace navíc? Z důvodu že vás Šumperk zatím jako jediný porazil?
To si nemyslím. Každou prohru se snažíte pustit rychle z hlavy a tahle je z druhého kola. Nemá smysl přemýšlet o nějakém splácení dluhů, teď ještě určitě ne. Do každého zápasu jdeme stejně, připravujeme se s videokoučem Vidnerem, probíráme to v kabině mezi sebou i s trenéry. Na tom se nic nemění a jedno, co bylo.
Ten úvod ale ideální nebyl, že? Hráli jste dlouho ve dvojnásobném oslabení, pak jste inkasovali…
Bohužel. Myslím, že to snad ani není o nějakém podcenění, ale spíš o tom, že se začnou vyvádět hlouposti. Zjistíme, že se nám nedaří dát gól a začneme se snažit až moc. Na druhou stranu se nám stává, že jakmile vedeme, tak je to najednou laxnější. S tím se musíme rvát.
Myslíte si, že kdybyste hráli s jiným týmem, řekněme z vyšších pater tabulky, že byste z toho začátku vyšli hůř?
To si nemyslím. Řekl bych, že máme solidní obranu. Jsou tam kluci, kteří mají zkušenosti, kteří to pravidelně zažívají a vědí, co dělat. O tom ten mančaft je. Někdo ty góly musí dávat a někdo musí zabraňovat tomu, abychom je dostávali. Když se daří vpředu, žene to ty vzadu. A naopak. Pomohlo nám, že jsme to oslabení ustáli, vždyť jsme nakonec vyhráli.
Tohle byla už třináctá výhra v řadě, celkově máte na svém kontě 14 vítězství z možných 15. Nemáte obavy, že to může být na jednu stranu i problém?
Jakože zpychneme, nebudeme umět prohrávat a tak podobně? To si nemyslím. Já osobně jsem tu zažil tři roky a většinou to byla samá prohra. Nejsem sám, takových nás tu je víc. Potřebujeme nakopnout, dostat se výš. Spíš bych to okomentoval ve stylu "čím víc máte, tím víc chcete". Chceme vyhrávat, vždycky to budeme chtít. Něco takového nikdy neomrzí.
Děkujeme za rozhovor.