Ctirade, dát šest gólů a zůstat bez bodu. To je hodně neveselé…
(povzdech) Bláznivý zápas. Napadalo to tam, gólmani střídali… Střelci prostě měli svůj den.
Čím to? Taková střelecká podívaná se strhne tak jednou za sezonu. Chyby?
To si snad ani nemyslím. Prostě to do toho sklouzlo, o nějakých chybách bych asi nemluvil. Někdy se to zkrátka stane, že se to takhle rozjede a už to nejde zastavit. Ani to asi nebude nějakým stylem hokeje, který třeba obě strany hrají, vezměte si, že jsme spolu letos hráli už dvakrát a pokaždé to skončilo 2:1. Lidi to určitě bavilo, trenéři byli na infarkt.
Při všech těch zvratech – dá se vůbec mluvit o nějaké lítosti ze ztráty vedení a podobně?
Upřímně z toho mám ještě teď hlavu v pejru. Určitě nás to mrzí a ta lítost tam je. I vztek a zlost. Jak jste řekla, dali jsme šest gólů a bodově vyšli naprázdno. Dobře jsme začali, pak jsme to ztratili, otočili, zase ztratili…
Vy osobně jste spíš svátečnější střelec a tentokrát vám to tam spadlo hned dvakrát. Alespoň tohle vás určitě hřeje, ne?
Já dal nějaké góly? (úsměv) Jak říkám, nějak se to všechno slilo a ztratilo. Už ani nevím, které dva jsem to dal. Mám dojem, že jsem vyrovnával a snad to i otáčel, ale kdo ví, jestli vážně jo.
Je to, jak říkáte. A góly to byly pěkné, pokaždé mezi nohy…
Viděl jsem, že tam má místečko, tak jsem tam vystřelil. Tohle je otázkou i štěstí. Ale samozřejmě taky souhry. Bylo tam dobré buly, zaclonění. Spolupráce celé pětky.
Při vší té gólové smršti nepochybuju o tom, že jste uvažoval o hattricku…
Jo, to přiznávám, jasně, že uvažoval. Řekl jsem si, že když mi to tam padá, tak tam prostě budu posílat všechno. Takže pak jsem pálil ze všech pozic. Je to škoda, že se to nepovedlo, protože dost vážně pochybuju o tom, kdy k tomu budu zase takhle blízko. (úsměv)
Prohra s Chomutovem byla druhou prohrou v řadě bez jediného bodu. To se vám letos stalo vůbec poprvé. Krom toho v Boleslavi se vždycky říkalo, že o Vánocích se „láme chleba“. Nezačíná trošku hlodat ten pověstný červíček nejistoty?
Je to pravda, loni jsme si o Vánocích taky prošli trošku krizí. Ale nemyslím si, že bychom to měli nějak zvlášť v hlavách, přeci jen jsou tady i jiní kluci, kteří to nezažili. Navíc je to teprve druhá prohra, to přece není žádná krize, ani vyloženě tragédie. Důležité bude vychladnout, zvlášť po tomhle šíleném zápase, a dál hrát to svoje. Teď je navíc reprezentační přestávka, tak třeba nám pomůže. Po té první jsme byli maličko zamrzlí, tak snad to tentokrát zafunguje obráceně. Myslím, že víme, na čem pracovat.
V tabulce jste spadli na páté místo…
Tabulku v téhle fázi snad ani nemá cenu řešit. Určitě ne přitom, jak je zvlášť kolem nás vyrovnaná. Jednou vyhrajete, jste druhý, jednou prohrajete, jste pátý. Vím, že v pátek jsme měli celkem kliku, sice jsme prohráli, ale prohrála třeba taky Plzeň. Myslím, že to až do konce nebude jiné, že to prostě zůstane nacpané a bude rozhodovat pár bodů. Což souvisí s tím, že se prostě musíme snažit urvat každý, který jenom trochu půjde. Nejsem si jistý, kolik z nás kdy hrálo takhle vysoko, takže to samozřejmě jako závazek bereme a chceme zůstat tam, kde jsme.
Co vás čeká o reprezentační přestávce?
Máme teď asi dva dny volno, pak najíždíme naplno do dvoufázových tréninků. Čeká nás taky předvánoční týmový oběd – abychom pořád neřešili jenom hokej, to je taky důležité.
Speciálně ve vašem případě mě napadá, jestli se vůbec při tom nabitém vánočním programu dostanete na svátky domů? (Ctirad Ovčačík je z Ostravy, pozn. red.)
Nějaký jeden den se snad na cestu domů najde. S manželkou bychom to asi tak neřešili a klidně oslavili svátky tady, ale hlavně kvůli malému pojedeme za zbytkem rodiny, pokud to jenom trochu půjde.
Děkujeme za rozhovor.