Tomáši, čtyři góly v jednom zápase! Skoro byste Most zvládl vyřídit sám. Něco takového se hned tak nevidí, možná jen v nižších soutěžích. Jaký je to pocit?
Pocit je to určitě skvělý. Čtyři góly nedáte každý den. Na druhou stranu je to ale práce celé formace. Bez nich bych ty branky nedal.
Pamatujete, kdy naposledy nebo jestli vůbec jste dal čtyři góly?
Někdy v žácích. Možná… (smích)
Neříkáte si zpětně, že ten zápas měl být trochu jiný? Že s týmy, jako je Most, byste měli být schopní zvládat to lépe? Třeba dát jim ještě víc branek?
Nevím, jestli bych to popsal vyloženě tak, že jsme mohli dát víc branek. Určitě tam ale bylo pár chyb, které bychom dělat neměli, a na kterých bychom měli zapracovat. Nakonec to ale dopadlo dobře, ani jednou jsme se nedostali do situace, kdy bychom ten náskok vyloženě ztratili. Takže v tomhle směru spokojenost, máme tři body.
Taky jste měli celou řadu přesilových her. Dva góly jste sice dali, ale všichni jasně cítili, že ideální to není. Souhlasíte?
Bohužel ano. Není to ono. Pracujeme na tom, ale do dokonalosti to má opravdu daleko. Víme o tom.
Spousta situací se odehrála až přímo na brankovišti, hodně těch věcí jste se snažili dotáhnout až do konce. Viděli jste v tom slabinu u gólmana soupeře?
Musím přiznat, že to nebyl vůbec záměr. Samozřejmě chceme střílet z dálky, dorážet, sbírat ty puky. To se nám v poslední době moc nedařilo. I když s Mostem z toho padli asi tři góly… Ale tohle by měl být ten nejsnazší postup – střílet od beků a cpát se před bránu.
Nejde vynechat to trestné střílení. Věděl jste, co uděláte?
Měl jsem něco připraveného, ale pak jsem si všiml, že k brankáři jede Láďa Gengel, se kterým jsem v Boleslavi hrál, a který tu moji kličku asi zná. Tušil jsem, že mu říká, jak na to, takže jsem to změnil. (úsměv)
Děkujeme za rozhovor.