Davide, jaké jsou dojmy z vaší první kompletní sezony v zámoří?
Začátek byl pro mě těžký, všechno tam bylo nové. Když jsem tam přišel, moc jsem toho neznal a neuměl dost dobře anglicky. Moc mi ale pomohla rodina i všichni kluci okolo a rád se tam budu vracet. Celkově bych tedy řekl, že dojmy jsou skvělé.
Dokázal byste třeba zhodnotit, v čem konkrétně jste udělal posun?
Jak jsem říkal, určitě ten jazyk a i v tom životě obecně. Šel jsem tam hlavně kvůli hokeji a ten posun cítím také v tomto směru. Je tam o dost větší konkurence a kluci z ligy jsou opravdu šikovní. Pořád je to juniorský hokej, takže se tam hodně lítá, celé je to ve velké rychlosti a to mi dalo nejvíc.
Sezona pro vás byla úspěšná, dostali jste se až do finále, kde jste bohužel prohráli s Québecem...
Měli jsme výborný a komplexní tým. Šlapalo nám to jak v defenzivě, tak v ofenzivě a gólman byl také skvělý. S odstupem času na to vzpomínám opravdu dobře, akorát mě trochu mrzí, že jsem na tom stejném stadioně prohrál dvě finále v jedné sezoně.
V souboji s kanadským útočníkem Vincem Eliem, při zápase kanadské QMJHL
foto: Halifax Mooseheads
Finálovou sérii jste nedohrál, co se stalo?
Asi v šestém střídání druhého zápasu jsem si poranil rameno. Třetí zápas jsem byl připravený odehrát alespoň pod prášky na utlumení bolesti, ale hned v prvním střídání jsem utrpěl otřes mozku a musel odstoupit. To byl pro mě konec a na zbytek jsem se už jen koukal.
Stále trénujete v červeném dresu pro zraněné hráče, jak probíhá rekonvalescence?
Teď už je to celkem fajn, začínám s tréninkem. Je to asi sedm nebo osm týdnů od operace, takže to pomalu začínám posilovat a chodím na ledy individuálně s kondičním trenérem. Takže teď pracuju na tom, abych byl brzy zpátky.
Na čem konkrétně pracujete?
V posilovně děláme hodně pohybových cviků a snažím se samozřejmě posílit, na ledě se do toho pomalu začínám dostávat. Pokouším se už jít naplno do střelby i přihrávek, už děláme i nějaké dovednostní věcí.
Jak vnímáte tu možnost tady trénovat se zbytkem týmu? Skutečnost, že jste po zranění to ještě určitě umocňuje...
Je to skvělé, jsem za to moc rád a chtěl bych za to všem poděkovat. Celé vedení, trenéři i kluci z týmu mě zase vzali zpátky. To všechno mi moc pomáhá. Je to od nich hezké a obrovsky si toho vážím.
Při utkání s Německu na letošním juniorském šampionátu
foto: Codie McLachlan
Co vás čeká po konci léta, chystáte se na pokračování v Kanadě?
Ano, ještě chvíli tady budu trénovat individuálně a pak se asi připojím ke zbytku týmu v Halifaxu. Na poslední sezonu bych tam měl odlétat někdy kolem 31. srpna.
Budete tam brán jako overage hráč, bude na vás třeba kladen větší tlak?
Ano, můžou tam hrát až tři overage hráči, takže tam budu na výjimku. Ten tlak je tam ale cítit pořád, takže se toho moc nemění.
Na závěr se ještě můžeme vrátit k juniorskému šampionátu, který jsme také už nakousli. Jak na to celé s takřka půlročním odstupem vzpomínáte?
Skvělé vzpomínky. S tím odstupem jsem to už pořádně docenil a říkám si, že takový úspěch se nepovede každý rok. Můžeme na sebe být pyšní, alespoň já na kluky pyšný jsem. Troufám si říct, že ta parta, kterou jsme si tam společně vytvořili, byla nejlepší, jakou jsem zatím v kariéře zažil. Jsem rád za to, že jsem mohl být její součástí. Pořád ještě trochu mrzí to prodloužení, ale i tak je to velký úspěch.
Děkujeme za rozhovor.