Davide, kdy jste se poprvé dozvěděl, že je o vás zájem v NHL, konkrétně v Calgary?
Koncem sezóny se se mnou spojil pan Spálenka, což je můj skaut, a řekl mi, že tam je o mě zájem. Prý se na mě byli podívat a líbil jsem se jim. Zhruba od půlky nebo čtvrtky sezóny jsem měl signály, že se na mě jezdí dívat. Tehdy ale vůbec není prostor na to řešit takové věci. To se člověk soustředí jen na to, co je teď, protože chce týmu co nejvíce pomoct.
Mezi některými fanoušky po Boleslavi a i na diskuzním fóru oficiálního klubového webu se však spekulovalo především o tom, že je o vás zájem v KHL. Můžete tuto informaci nějak potvrdit nebo vyvrátit?
Vůbec nevím o tom, že by o mě byl v KHL zájem. Vím, že je tam hodně gólmanů, takže nad tím jsem ani neuvažoval.
Jaké to bylo rozhodování, zda tam jít, či nejít? Přeci jen, tady v Boleslavi byste s největší pravděpodobností zastávat post brankářské jedničky, zatímco v Calgary budete mít tu pozici rozhodně mnohem těžší…
Já jsem měl informace o tom, že trenéři a vedení by se mnou asi počítali na post jedničky. Za to jsem jim moc vděčný. Na druhou stranu, tato nabídka se bohužel neodmítá. Rozhodování asi bylo těžké, ale v momentě, kdy jsem se dozvěděl, že hodně přemýšlí o tom, že by mi nabídli smlouvu, tak jsem se hned rozhodl, že bych do toho šel. Tam se o to porvu a udělám všechno pro to, abych se dostal nahoru. Přiznávám, že je hodně těžké opouštět Boleslav. Zažil jsem tady dva roky. První rok sice nebyl úplně ideální, ale ten druhý, to byla paráda. Musím poděkovat fanouškům za to, jak skvěle nás podporovali. Důležitou roli hrála také kabina. Vůbec nedokážu říct, jestli ještě někdy někde zažiju takovou skvělou partu. S každým hráčem s kabiny jsem si měl co říct, zašli jsme si úplně v pohodě na oběd nebo na večeři. Trenéři jsou tady nejlepší v lize. Celou sezónu to šlapalo opravdu výborně. Hodně hráčů tady sice zůstalo, ale jak už jsem řekl, taková nabídka se neodmítá.
Co na to rodina? Rodiče, prarodiče, přítelkyně, pes a další?
S rodiči jsem se o tom bavil. Nejdřív říkali, že to je dobrá šance. Potom si ale nejspíš uvědomili, že mě třeba rok neuvidí, takže zařadili trochu zpátečku. Tohle rozhodnutí je ale na mně a cítím, že mě podporuje celá rodina. Hlavně jsem to řešil s přítelkyní, která tam, doufám, se mnou půjde. Snad to vyjde a budeme tam spolu. Pejsek bude rád, že bude s náma a my budeme rádi, že budeme s ním. (smích) Myslím si, že mu bude jedno, jestli je v Americe nebo v České republice.
Upřímně, jak si vlastně představujete vaše působení v Calgary? Počítáte s tím, že strávíte celou sezónu na farmě, nebo máte trochu odvážnější plány?
To je hodně těžká otázka. Hokej celkově není vždycky zrovna podle představ. Zatím vím, že tam od 2. do 8. července poletím na Development camp, kde se všechno zhruba dozvím. Zkusím si styl toho hokeje. Koncem srpna se tam pak budu vracet.
Ohledně toho, jak si to představuju: Určitě by byla blbost, abych ti tady řekl, že začnu nahoře. Dobře vím, že s největší pravděpodobností budu muset začít dole ve Stocktonu na farmě. Já budu ale makat a udělám všechno pro to, abych se dostal nahoru. Vím, jaká tam je situace s gólmany. Zatím žádné nemají, ale je jasné, že někoho určitě seženou. Já tam jdu s tím, že se chci porvat o svůj sen.
Jaké jsou vlastně okolnosti vašeho odchodu z klubu? Podle okolností asi odcházíte v dobrém. Jak na vaše angažmá v NHL reagovalo vedení, tedy manažeři a trenéři?
Vedení vědělo, že je o mě nějaký zájem, protože mi to řekli agenti. Jenže já jsem nemohl nic bližšího v tu chvíli říct, dokud to nebylo jisté. Náročné to bylo hlavně s podpisem smlouvy. Nejdřív mi ji poslali, musel jsem ji podepsat já. Pak teprve nad tím přemýšleli znovu ještě oni. Já jsem nevěděl, že se vyjádřili a podepsali ji. Kdybych to tušil, tak bych to hned oznámil. Došlo ale možná k trochu kuriózní situaci, že vedení klubu vědělo o mém angažmá dřív než já sám.
Pro všechny tady představuje můj odchod zbytečné nervy navíc, protože musejí shánět nového brankáře. Pan Tůma mi ale sám řekl, že takové nabídky se neodmítají. Věřím tedy tomu, že to vzali v dobrém. Je to třeba úplně jiná situace, než kdyby mě chtěl vykoupit někdo odsud z extraligy. To bych určitě nikam nešel, protože jsem tady v Boleslavi byl nadmíru spokojený. Je to hezké město, dá se tady kde projít s pejskem, zajít na večeři. Hlavně to je menší město, takže není nikam daleko. Byl jsem tady opravdu hodně spokojený. Určitě odsud neodcházím ve zlém. Může se totiž stát, že mi tam nevyjde jeden rok a třeba se sem vrátím. Samozřejmě bych to nechtěl přivolávat, jen jsem si vědom této možnosti. V České republice bude totiž držet stále má práva BK Mladá Boleslav.
Jak moc velký osobní posun na sobě za ty dva roky strávené v Mladé Boleslavi cítíte? Jak velkou roli hrálo loňské zranění Martina Růžičky, po němž jste dostal velkou šanci, které jste se zhostil velice slušně?
Myslím si, že se dá zlepšit během jedné sezóny. To bude i můj případ. Člověk nabere zkušenosti, zachytá si v extralize a pak už je to jen lepší. Svou první sezónu tady jsem měl docela špatnou. Jsem rád, že jsem ji pak nepotvrdil. Naopak, že jsem dokázal týmu pomoct. Máš pravdu v tom, že mi pomohlo loňské zranění Martina Růžičky. Samozřejmě jsem mu to nepřál, protože to je vždycky velice nepříjemná věc. V daný moment jsem to ale vůbec neřešil a šel jsem do toho po hlavě. Snažil jsem se co nejvíc trénovat, abych byl co možná nejlépe připravený. Sezóna se naštěstí docela podařila. Nějaké výkyvy tam samozřejmě byly a vím, že jsem zabrnkal nejednomu fanouškovi na nervy. Pár chyb z toho bylo, ale snad se našly i momenty, kdy jsem zas něco vychytal.
Mimochodem, když už jste nakousl tu rozehrávku – jak moc těžké je pro brankáře rozhodnout se v takové rychlosti, jestli vyjet, nebo nevyjet z brány?
Je to otázka třeba půl sekundy. Když se tam rozhodneš špatně, nemáš už šanci jít dopředu ani dozadu. Jakmile zůstaneš na půl cesty, je hotovo. Proto je rychlé rozhodování pro brankáře důležité.
Jak jste na tom s angličtinou?
(smích)…Nechci říkat, že dobře, ale docela rozumím a když na to přijde, tak i odpovím. Doufám, že to není tak špatné. Absolvoval jsem už pár hovorů v angličtině, snad mi rozuměli. (úsměv)…Vím ale, že teď na té angličtině musím zapracovat a najít si nějakou konverzaci, abych tam nepřišel a nekoukal jako puk, co to po mně chtějí. Nejde jen o to být připravený po fyzické stránce, ale i po té životní. Z tohoto hlediska pro mě teď bude nejdůležitější právě jazyk. Musím ho vypilovat a pracovat na něm. Hledám teď doučování tady v Boleslavi a ten poslední měsíc, kdy už tady nebudu mít byt a budu v Jihlavě, tak si najdu něco tam. To snad nebude problém, protože tam mám spoustu známých. Snad mi někdo něco doporučí. (smích)
Pojďme to tedy shrnout: Začátkem července vás čeká Development camp, pak se vrátíte a budete tady trénovat a v srpnu budete trénovat v Jihlavě s Duklou?
Ano s vedením jsem domluvený, že tady v Boleslavi budu ještě v červenci trénovat. Je mi samozřejmě jasné, že se moje role na trénincích změní a nebudu třeba tolik vytěžovaný, říkat si, kdy mohu na led a tak podobně. To ale nebudu moc řešit. Já jsem hlavně rád, že mi vůbec trenéři, pan Tůma a David Výborný umožní, abych tady mohl ještě trénovat.
Ohledně srpna se asi pak zkusím domluvit v Jihlavě, jestli by jim nevadilo, kdybych s nimi trénoval. Nebo, pokud by zájem nebyl, pronajal bych si alespoň led a chodil na něj sám. Chci být totiž co nejlépe připravený.
K samotnému Calgary – jste odtamtud už s někým v kontaktu? A víte třeba, kde budete bydlet? Měl jste vůbec už prostor řešit tyto praktické záležitosti?
V kontaktu jsem byl s pár lidmi s Calgary, ale ne nijak hodně. Co se týče bydlení, tak zatím nemám vybrané žádné bydlení. Budu to řešit, až budu vědět trochu víc. Nemyslím si, že by bylo vhodné vybírat si třeba v Calgary byt. Mohlo by se totiž stát, že bych si tam zajistil jeden den byt a za dva dny odjel do Stocktonu na farmu. (smích) Uvidíme až později podle toho, jak se situace bude vyvíjet.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěšných zákroků.