Davide, na začátku každé třetiny zápasu se Spartou jste prakticky okamžitě inkasovali. Neříkali jste si v kabině hlavně před tou třetí, že tentokrát se vám to už stát nesmí? Protože ta čtvrtá branka zřejmě byla ta definitivně zlomová…
Říkali jsme si to už před zápasem. Věděli jsme, jaká Sparta umí být, a že se Boleslavi proti ní tak nějak dlouhodobě nedaří. Takže ano, hodně jsme se o tom bavili, zvlášť potom před tou třetí třetinou. Chtěli jsme si na to dát obzvlášť velký pozor. Ale nezvládli jsme to. Byly tam nějaké chyby v obraně a Jarda Hübl tu střelu podle všeho ani neviděl…
Individuální chyby jsou dlouhodobým problémem Boleslavi. Mluvilo se o tom v kabině i tentokrát?
Mluví se o tom pokaždé. Snažíme se to nějakým způsobem řešit, ale není to jednoduché. Já osobně nevím, co proti tomu dělat. Když nějaký hráč tu chybu udělá, musí si to on sám srovnat v hlavě a už si příště dávat pozor. Jenže se to nějak nedaří… Ale faktem prostě je, že si tím prohráváme zápasy.
Jak tyhle věci ovlivňují atmosféru v kabině?
My jsme se na Spartu těšili. Předtím jsme dokázali dvakrát bodovat, věřili jsme si. Takže nálada v kabině byla dobrá. A rozhodně není nijak vyhrocená ani teď, jestli se mě ptáte na tohle. Musíme se z toho oklepat, další zápas hrajeme už pozítří a znovu před vlastním publikem. Nechceme zklamat.
Zápas se Spartou byl vaším už čtrnáctým utkáním za Boleslav, ale teprve teď jste se dočkal prvního gólu. Máte z něj vůbec radost, když jste prohráli?
Radost jako takovou pochopitelně mít nemůžu, protože ten můj gól už z hlediska celého zápasu a tím pádem bodů nic neřešil. Ale tak nějak vnitřně mám samozřejmě už lepší pocit, jsem rád, že se mi to podařilo protrhnout a konečně se trefit. Ovšem kdyby to šlo, klidně bych ten gól vyměnil za vítězství.
Děkujeme za rozhovor.