Davide, kdy a jak jste se dozvěděl, že pojedete do Karlových Varů?
Dnes asi v 10 hodin mi volal pan Mensator do školy.
Co jste si v daný moment pomyslel? Co vám řekli?
Že jedu s A týmem na zápas. Hlavou mi problikly všechny možné věci, co můžou nastat. Byl jsem z toho mimo, ale čím blíž to bylo, tím víc jsem si uvědomoval, že nemůžu snít a musím být přítomný.
Napadlo vás, že půjdete na led?
Vůbec. Růžovi jsem věřil, že to odchytá a přivezeme tři body. A že se na led ani nedostanu. Takhle to pro mne byla dobrá zkušenost, ale lepší by byly tři body.
Měl jste vůbec čas být ve stresu?
Vůbec jsem to nestihl. (úsměv) Možná ve 3. třetině jsem si uvědomoval stres, ale nenechal jsem to na sobě znát. Možná až se na to podívám zpětně na videu.
Myslím, že vám ani nestihli dát trenéři žádné pokyny. Vyloženě si pro vás přijel sám gólman Jan Růžička…
Ano, bylo to tak. Ani jsem nepočítal s tím, že půjde z brány. Seděl jsem tam v klidu a najednou mi říká, ať jdu. A tak jsem na nic nečekal a šel.
V zápase jste inkasoval jeden gól. Hrála při něm roli nervozita?
Je to možné. Ale to by se nemělo stávat.
I tak si ale myslím, že jste se té role zhostil skvěle. Jaké to bylo ve srovnání s juniorským hokejem?
Je to všechno rychlejší. Hráči v extralize mají oproti juniorce určitou nadstavbu. Ale je těžké to hodnotit.
Po zápase za vámi přijeli spoluhráči a bylo vidět, že vás hodně chválili. Co jste si vyslechl nejčastěji?
"Dobrá práce, Horys." To zaznívalo asi nejvíc.
Co si z tohoto zápasu můžete odnést?
Zkušenosti a ponaučení.
Ve finále jste nakonec odchytal prakticky celý zápas, zasáhl jste proti 26 střelám, s úspěšností 96,30 %. Tak to asi taky není úplně špatné, ne?
To určitě ne. Myslím, že takovou úspěšnost nemám možná ani v juniorce. Na to se určitě nezlobím. (úsměv)
Děkujeme za rozhovor.