Ondřeji, jak byste zhodnotil zápas s Bílými Tygry?
Bylo to, jako každý zápas s Libercem, hodně ubojované a upracované. Myslím si, že to z obou stran bylo opravdu vyrovnané, byly tam šance, nikdo to nechtěl nechat zadarmo. Na samém konci jsme byli šťastnější.
Osm minut před koncem jste sahali po třech bodech, nakonec berete dva. Panuje i tak na vaší straně spokojenost?
Velká spokojenost. I když je pravda, že posledních 10 minut jsme trochu zvolnili, nejspíš jsme byli nervózní, jak nás tlačili. Naštěstí nás Růža (Jan Růžička, pozn. redakce) podržel a zavřel to. Nakonec jsme za dva body moc rádi.
V sestavě Liberce působí váš mladší bratr, jaké to bylo proti němu hrát?
Už jsme proti sobě párkrát hráli, je to vždy speciální zápas.
Proběhlo mezi vámi před zápasem nějaké popichování?
Trošku. Něco jsme si před zápasem napsali, ale nic velkého. Popřáli jsme si, ať nás to baví a ať se nám daří.
A po zápase už přišla od něho nějaká gratulace?
Ještě ne. Brácha na mě čeká, takže si ještě pokecáme. (smích)
Co vaši rodiče, komu fandili? Jak to je u vás doma rozdělené?
Těžko říct, museli bychom se jich zeptat. (úsměv) Myslím si, že se koukají na nás a přejí, ať se daří jednomu i druhému. Je jim celkem jedno, kdo vyhraje, drží palce oběma.
Byli se na vás podívat na tomto utkání podívat?
Ano, taťka se na nás přijel podívat.
Zpátky k týmu. V úterý vás doma čeká Sparta. Už jste k tomu stihli něco říct?
Od pondělí se už zase připravujeme na Spartu, víme, že to bude těžký zápas. Když jsme s nimi naposledy hráli v O2 aréně, tak nám to vůbec nevyšlo, byli ve všem lepší. Doufám, že nastoupíme jako jiný tým, přeneseme si něco z tohoto zápasu a urveme nějaké body.
Děkujeme za rozhovor.