Alexi, sezona se přehoupla do své druhé poloviny. Jaká zatím podle vás je?
Z týmového pohledu jsme jako na houpačce, měli jsme několik hodně dobrých zápasů, ale také několik opravdu špatných. Celkově teď nejsme tam, kde bychom chtěli být. Ale myslím si, že se postupně zlepšujeme a dostaneme se tam, kam chceme. Stejně jako v loňském play off. Myslím si tedy, že je to otázkou času a já věřím, že to zvládneme.
Měli jste dobrý vstup do sezony, ale poté jste začali prohrávat. Proč to tak podle vás je?
Těžko říct. Musíme prostě pokračovat v tvrdé práci a věřit v to, co děláme a výsledky se dostaví.
Zmínil jste minulou sezonu. Myslíte si, že se ten zázrak povede zopakovat?
Nemyslím si, že by to byl loni zázrak. Věřili jsme si, že Plzeň dokážeme porazit a potom jsme byli na koni, takže jsme dokázali porazit i Hradec Králové. Nemyslím si, že by se něco změnilo. Ale teď se nám z nějakého důvodu nedaří předvádět stejné výkony. Hlavně nezvládáme střílet góly, takže je potom těžké vyhrávat.
Na čem si myslíte, že byste jako tým měli během druhé reprezentační přestávky zapracovat?
Měli bychom tvrdě pracovat, a to nejenom fyzicky. Myslím si, že to bude také otázka psychiky. Víme, že jsme dobří a můžeme hrát na vyšších příčkách, což už jsme několikrát ukázali. Když se dobře nastavíme, budeme znovu vítězit.
"Štěstí? To zatím moc nemám, už jsem asi pětkrát trefil tyčku"
Jaká je teď nálada v kabině?
Je dobrá. Samozřejmě ne po prohraných zápasech, ale obecně je dobrá. Všichni spolu vycházíme, takže se rádi scházíme na stadionu. Naštěstí tu problém není, což je super. (úsměv)
V předsezónních zápasech jste i jako obránce vstřelil tři branky, ale v základní části máte zatím jen čtyři asistence. Je to tím, že vás trenéři drží více vzadu v obraně?
Ne, není. (úsměv) Myslím si, že zatím nemám moc štěstí, už jsem asi pětkrát trefil tyčku. Nemyslím si, že by mě trenéři drželi zpátky, cítím se stále jako velmi ofenzivní bek. Zatím se mi to tedy nedaří, ale já jsem spíše ten typ, kterému více vychází druhá část sezony.
V české soutěži už jste odehrál přes 70 zápasů. Co si myslíte o její kvalitě a jaké jsou rozdíly oproti jiným ligám, ve kterých jste v minulosti hrál?
Ani jsem nevěděl, že je jich tolik, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. (smích) Řekl bych, že je velmi podobná finské lize, která je podle mě na stejné úrovni. Libí se mi tady v České republice, takže si to tu užívám.
Dokázal byste se popsat jako hráč, jaké jsou třeba vaše silné a slabé stránky?
Připadám si jako všestranný obránce, rád hraji ofenzivně, ale dokážu hrát i dobře do obrany. Měl bych na tom ale zapracovat, protože se mi první polovina sezony směrem dozadu úplně nepovedla. Už jsme o tom mluvili s trenéry. Obecně si ale připadám jako obránce, který rád hraje s pukem v útoku i obraně.
S kým v kabině vycházíte nejlépe a s kým třeba nejvíc hovoříte?
V kabině jsou super kluci a bavím se se všemi. Většinou jsem tam dost hlučný já, často také vtipkuji. (smích) Kdybych měl někoho jmenovat, tak určitě Kousy, Kety, Šťáva (Pavel Kousal, Jakub Kotala, David Šťastný, pozn. red.), ale obecně všichni. Kluci tady umí dobře anglicky, takže je to super.
Hrál jste v klubech napříč Finskem, v Kanadě, v Americe, dokonce v Kazachstánu. Lidí, jako jste vy, se vždycky rád ptám, kde se jim líbí nejvíc a proč?
Určitě v Americe. Hrával jsem tam asi pět let v Los Angeles, kde to bylo skvělé. V lednu tam můžete jít na trénink v kraťasech a sandálech. Navíc jsem tam potkal svoji manželku a narodila se nám tam dcera, takže proto vybírám Spojené státy.
"Oblíbené místo v Mladé Boleslavi? Staroměstské náměstí a Výstaviště, kde jsou teď vánoční trhy"
Jaká je z vašeho úhlu pohledu Česká republika?
Jak už jsem říkal, je to tady skvělé a líbí se mi tu. Jsou tu krásná města a celkově okolí Mladé Boleslavi vypadá pěkně. Moje dcera chodí do školky v Praze, takže jsme tam často. Líbí se mi i Liberec, kde jsme několikrát byli nakupovat, mají tam také pěkné náměstí s radnicí. Celkově se nám tu opravdu líbí.
A co Mladá Boleslav, máte tu nějaká oblíbená místa?
Ano, líbí se mi Staroměstské náměstí a také to místo, kde jsou teď ty vánoční trhy. (Výstaviště pozn. red.) Často také chodíme do parků a přírody.
Kdykoliv se na vás člověk podívá, vypadáte jednoduše řečeno šťastně, respektive pozitivně naladěn. Je to nějaký váš – řekněme – životní styl? Dívat se na svět s úsměvem?
Řekl bych, že ano. Speciálně u hokeje si to potřebuji užívat, potom se mi daří i herně. Když nejsem šťastný, nedaří se mi. Je určitě lepší být stále pozitivní než být naštvaný, takže tím se řídím.
Jak často slýcháte, že Finové takoví nebývají? A je to vlastně pravda? Jací jsou Finové jako národ?
Často. (úsměv) Obecně je známo, že jsou Finové chladní, nechávají si své pocity jen pro sebe a je to pravda. Od té doby, co už ve Finsku nejsem, tak mám při návratu pocit, že odtamtud ani nepocházím. Připadám si spíše jako takový týpek z LA. (smích)
Jak jste si rozuměl s Pontusem Åbergem, nebyl on takový typ?
Popravdě jsme si dost dobře rozuměli, často jsme si spolu povídali, říkali si vtipy a dělali jsme si i srandu z některých českých kluků. (smích) Pontus mi tu bude chybět.
Jste v kontaktu s jinými Finy, kteří hrají tady v Čechách?
Neznám je tak dobře, ale pár týdnů zpět jsem se se všemi potkal na finské ambasádě, kam jsme byli pozváni na večeři. Poznal jsem se tam hlavně s Joonou Huttulou, který teď hraje v Karlových Varech.
"Skandování mého jména? Na ledě mi to dodává extra porci energie navíc"
Dovolím si navázat a prozradit, že jste prostřednictvím klubu před několika týdny obdržel pozvánku na slavnostní večeři na finské velvyslanectví v Praze. K jaké příležitosti to bylo?
Bylo to ke Dni finské nezávislosti, který se u nás slaví 6. prosince. Myslím si, že to inicioval Kari Jalonen, trenér českého národního týmu.
Váš vztah se zdejšími fanoušky je poměrně osobní, na cizince obzvlášť. Jste rád v kontaktu s fanoušky?
Pomáhá mi to předvádět lepší výkony. Když slyšíte fanoušky skandovat vaše jméno, dá vám to na ledě extra porci energie navíc, takže to určitě pomůže. Moc se mi tohle líbí.
Je to něco, na čem cíleně pracujete, nebo to vzniká přirozeně a spontánně?
Myslím si, že to je spíše spontánní a přichází to samo od sebe, ale vůbec mi to nevadí, spíše naopak. (úsměv)
Je tu s vámi manželka a dcera. Jak se tady líbí jim?
Líbí se jim tu. Jak jsem říkal, tak dcera je ve školce a oběma se tam moc líbí. V Praze je vždy co dělat a obě to tam mají rády.
Chodí se dívat na zápasy? Jsou vašimi fanynkami?
Ano, občas chodí i na stadion. Častěji ale sledují zápasy doma v televizi, máme teď malé štěně Zlatého retrívra, takže ho nechceme nechávat doma samotného. Sehnali jsme ho přes manželku Mitche (Mitchella Fillmana, pozn. red.), která nám ho pomohla získat.
Všiml jsem si, že jste rodina cestovatelů. Kdykoliv je příležitost, vyrážíte na výlety tady po republice nebo i za hranice. Poznáváte rádi svět?
Ano, máme to moc rádi. V posledních dnech jsme byli na výletě v Drážďanech, během minulé sezony jsme několikrát byli ve Finsku, v létě jsme vyrazili do Itálie i do Los Angeles. Já jsem vždycky rád cestoval a manželce se to postupně také zalíbilo.
"Fotbal? Přijde mi, že hokej je sport pro chlapy"
Kdo z vás tří umí nejlépe česky?
Řekl bych, že já. (smích) Když někdo mluví v kabině, občas se dokážu chytit, něčemu porozumím a někdy potom odpovídám zpět v angličtině. Většinou ještě potřebuji překladatele, ale postupně se začínám chytat.
Všiml jsem si, že běžně nosíte oblečení fotbalového Juventusu. Jste jeho velkým fanouškem? Nechtěl jste být raději fotbalistou?
Spíše ne, protože mi přijde, že hokej je sport pro chlapy. (úsměv) Když jsem byl malý, můj tatínek byl fanouškem Juventusu a hlavně Itálie. Pamatuji si, jak Itálie vyhrála Mistrovství světa v Německu, to byl, tuším, rok 2006. Byl to první šampionát, který jsem sledoval. Alessandro Del Piero tam dal několik skvělých gólů a stal se mým nejoblíbenějším hráčem, a navíc hrál v Juventusu, kde se stal klubovou legendou.
Blíží se Vánoce. Vaše manželka je Američanka, vy jste Fin. Jak vypadají Vánoce u vás? Je to nějaký mix tradic?
Naštěstí je to v obou zemích podobné, jen v Americe se dárečky rozbalují až 25. prosince ráno, zatímco ve Finsku už 24. večer. U nás to mixujeme, některé dárky otevíráme už 24., zbylé potom necháváme až na další den. (úsměv) Jídlo je také velmi podobné, žádné speciální nepřipravujeme.
Máte Vánoce rád? Co na nich máte nejradši?
Miluju Vánoce, protože rád dostávám dárky. (smích)
Jaký dárek byste si k Vánocům přál?
Asi nic speciálního. Jsem teď starší, takže když něco chci, tak si to koupím. Když jsem byl malý, vždy jsem chtěl herní konzole a podobné věci.
"Vzkaz fanouškům? Nepřestávejte nás podporovat, splatíme vám to"
A jaký dárek byste si přál pro svůj tým?
Určitě štěstí, naději a hodně gólů do druhé části sezóny. (úsměv)
Je něco, co byste popřál nebo vzkázal fanouškům?
Fanouškům bych chtěl vzkázat, že jim děkujeme za podporu. Ať nám nepřestávají pomáhat, protože věřím, že jim to nakonec všechno splatíme dobrými zápasy, góly a výhrami.
Děkujeme za rozhovor.