Honzo, gratuluji k výhře nad rivalem ze severu Čech. Jak utkání hodnotíte?
Výhra za tři body, super výsledek – nemůžu hodnotit jinak než pozitivně. My se teď už ale především soustředíme na to, abychom se dobře připravili na play-off. Výhra nad Ústím je vlastně dobrý důkaz toho, že se děláme to, co po nás trenéři chtějí.
Panuje tedy po utkání spokojenost s herním výkonem z vaší strany?
Určitě ano, a to i z trenérského hlediska. Myslím si, že už jsme to konečně nastartovali a hráli hokej odzadu. Soustředíme se především na obranu, což se nám ve dvou posledních zápasech daří. Zápas proti Benátkám se nám nepovedl, nehráli jsme dobře a nebodovali jsme. Snad až na tu třetí třetinu, kde jsme byli aktivnější a hráli jsme to svoje. To si myslím, že nás trochu nakoplo a ten herní projev jsme si s sebou odvezli i do Mostu a teď to doma potvrdili s Ústím. V tomhle musíme pokračovat, protože play-off bude úplně o něčem jiném.
V první třetině jste soupeře přestříleli 19:6, přesto úvodní branku vstřelili Lvi. Co myslíte, že bylo příčinou?
Nemyslím si, že bychom začali nějak špatně. Jediný problém snad vidím v tom, že jsme nedohrávali jejich hráče. Sice jsme u nich byli, ale nebyli jsme důslední. Na druhou stranu šance jsme měli a měli je i oni. Jen s tím rozdílem, že oni tu jednu dokázali přetavit v gól. Důležité ale je, že jsme nesložili zbraně a od druhé třetiny jsme byli my tím týmem, který na ledě dominoval.
Ve druhé třetině jste vstřelil první branku Boleslavi, která vás podle všeho nastartovala. Jak celá situace vznikla?
Usadili jsme se v pásmu, dobře jsme napadali a podařilo se nám držet se na puku. A z toho vyplynulo, že Lencik (Radan Lenc, pozn. red.) mi to zpoza brány pěkně přihrál. Byl jsem sám před bránou a konečně to trefil.
Po tom gólu jste si viditelně oddechl, zůstal jste dlouho klečet na ledě. Byl to hodně vymodlený gól?
Ano. Už na začátku zápasu jsem měl šanci, kterou jsem neproměnil. A vůbec si myslím, že asi tak deset zápasů zpět jsem nebyl schopný, ačkoli jsem ty šance měl, se trefit. Takže jsem moc děkoval za to, že se mi to konečně podařilo. (úsměv)
Po vašem gólu odstartovala taková menší kanonáda a druhou třetinu jste vyhráli 3:0. V ten moment už asi bylo o vítězi jasno, že?
Já myslím, že ano. Odskočili jsme na rozdíl dvou branek a celkově ta druhá třetina byla o něčem jiném. Hlavně jsme víceméně eliminovali to jejich snažení. Bylo vidět, že jsou z toho skleslí, protože určitě sami věřili tomu, že když vstřelili ten první gól, že by tu mohli něco urvat. Ale my jsme si řekli, že takhle to nejde, a že musíme hrát to svoje.
Není asi velkým tajemstvím, že Boleslav trápí velká marodka, což určitě není pozitivní. Na druhou stranu ale ostatní, včetně vás, teď dostávají mnohem víc prostoru...
Vystřídal jsem tady snad už všechny formace. Svým způsobem jsem za to ale rád, je to kupa zkušeností. Teď třeba je ten prostor opravdu větší, což samozřejmě beru, na druhou stranu ale nebudu zastírat, že ti klíčoví hráči, jako jsou Lukáš Pabiška, David Výborný nebo Michal Broš, chybí. Samozřejmě všichni věříme, že se uzdraví na play-off, protože budou potřeba.
Snažíte se tedy takříkajíc využít situace?
Vlivem těch zranění toho prostoru dostáváme více, protože se točí vlastně tři lajny. Občas doplněné o juniory, což je samozřejmě dobře, protože ušetříme síly. Obecně se na to ale asi takhle nemůžeme dívat. Musíme to brát tak, že teď je třeba hrát za ty kluky, kteří tu makali doteď, a jsou momentálně zranění. Musíme tu jejich práci prostě potvrdit. A zase naopak – trenéři nám vštěpují, že my teď díky tomu musíme vyrůst. Dostáváme prostor a prostě se musíme prosadit. Naštěstí se to teď dva zápasy po sobě daří, takže je třeba v tom pokračovat.
Děkujeme za rozhovor.