Filipe, rozhodnutím Lukáše Mensatora vrátit se domů, do Karlových Varů, mnohé končí ale i začíná u vás osobně, že?
Byla to velká spolupráce. Chtěl bych tímto Lukášovi poděkovat za ty tři roky, během kterých mě dost obohatil o zkušenosti jak po lidské, tak po brankářské stránce. Na jednu stranu nejsem rád, že odchází, na druhou stranu jsem díky tomu dostal příležitost se posunout k áčku. Jinak ta spolupráce byla skvělá a proto mě mrzí, že odchází. Víceméně jsme se všichni tři i s Markem Schwarzem střídali u brankářů juniorky až čtvrté třídy. Všichni jsme přinášeli své náhledy na to, co by se mělo dělat, co třeba mladým brankářům jde víc a co jim jde míň. Výsledek pak vzešel ze spolupráce nás tří.
Jak a kdy vás oslovilo áčko s nabídkou této pozice? A jak probíhalo vaše rozhodování?
Myslím, že to bylo někdy v průběhu února, kdy bylo definitivně jasné, že Lukáš opravdu odejde. Rozhodování to bylo těžké, protože práce s mládeží je podle mě o dost jiná než práce u A týmu. Důležité nakonec bylo, že mě právě Lukáš ale třeba taky brankář Honza Růžička podpořili a utvrdili v tom, že to zvládnu. Je to pro mě další velká výzva a já věřím, že mě v brankářském řemesle může posunout zase o něco dál.
Takže Honza Růžička je rád, že vás bude mít za trenéra?
To byste se asi měli zeptat přímo jeho. (smích) Říkal mi ale, že by chtěl, abych tu byl. Doufám, že to bude úspěšné působení a budu mít dobrý vliv na (nejen) jeho výkonnost.
Nebudeme ještě prozrazovat jméno, ale jste už v kontaktu i s druhým brankářem, který do Mladé Boleslavi přijde?
Zatím nejsem, on ještě donedávna hrál. Navíc se ještě stále soustředím na práci v mládeži, kde dorostenci nadále bojují v play off. Takže do práce v A týmu se zapojím, až mládeži sezona definitivně skončí.
Co máte dělat jako trenér brankářů asi víte. Co práce vedoucího mužstva? Bude to těžší?
Už jsem se pomalu rozkoukával. Lukáš mi už něco ukázal, šlo hlavně o papírování. Z toho mám trochu strach, abych třeba neudělal nějakou chybku při vyplňování zápisu, objednávání autobusu nebo nespletl nějaká čísla. Věřím, že se do toho nějak dostanu a když bude nejhůř, pomůžou mi lidé v kancelářích. Ale ono i to trénování bude trochu rozdílné. Je přeci jen jiné pracovat s dětmi a dospělými hráči. Myslím si, že v trénování jsem demokrat, přesto jsem měl v trénincích mládeže finální slovo. Co jsem těm dětem, potažmo mladým hráčům řekl, to platilo. U dospělých to bude spíše o spolupráci a nějaké komunikaci i s ostatními trenéry, co si třeba budou přát a chtít oni. Pro dospělého brankáře je trenér v podstatě takový servisman a podpora. V tom by asi měl být ten největší rozdíl.