Jirko, předpokládám, že po utkání s Vítkovicemi můžete být spokojení, že?
S výsledkem asi ano, ale rozhodně nejsme spokojení s první třetinou. Do té jsme nevstoupili vůbec dobře a teprve až od té druhé to začalo mít ty správné parametry.
Ihned po vyrovnávacím gólu Boleslavi se řešila sporná situace, kdy Vítkovice trochu přestaly hrát, jelikož si jejich hráči mysleli, že se bude pískat icing. Jak jste situaci viděl vy?
Možná to byla trochu sporná situace. Bek Vítkovic tam trochu stagnoval a nehrál, ale na puk mohl dosáhnout, takže dle mého názoru hrát mohl a zakázané uvolnění to tedy být nemělo. Hra pokračovala a z toho vyplynul náš gól.
Těch sporných momentů v zápase možná bylo trochu víc. Vy jste už při první brance Vítkovic reklamovali ofsajd, že?
Ano, ale v Česku se ofsajdy nedají zkoumat, takže s tím nešlo nic dělat. Museli jsme stáhnout uši a hrát dál.
Dalo by se tedy říct, že jste se s těmi spornými momenty vyrovnali psychicky lépe než soupeř?
Asi ano, ale taky je to někdy o štěstí. Někdy jen stačí, že tam padne rychle gól a ta psychika jde nahoru. To jde pak jedno s druhým.
Asi se shodneme, že vám hodně pomohly ty dva rychlé góly, kterými jste během 21 vteřin otočili skóre zápasu ve svůj prospěch, že?
Přesně tak, to psychicky hodně pomůže a soupeři pak chybí sebedůvěra.
Vítkovice navíc v utkání přišly o svého snipera, Robertse Bukartse, který po vašem vyrovnávacím gólu dostal osobní trest do konce utkání. Bylo to pak znát na hře Vítkovic, že hrají bez své největší opory?
Je to jejich nejproduktivnější hráč, takže to pak určitě ten tým oslabí, ať už reálně těmi body, tak i psychicky, protože vědí, že jim chybí jejich tahoun. Určitě to není moc příjemné.
Asi jste věděli, že Vítkovicím se teď moc nedaří, prohrály čtyři duely v řadě, navíc ve středu hrály proti Spartě. Mohli jste tedy být trochu ve výhodě?
S tím se nikdy moc kalkulovat nedá. Do každého zápasu se musí nastupovat naplno a my jsme to právě v té první třetině neudělali, Vítkovice nás mohly určitě potrestat více, protože tam byly situace, kdy měly odkrytou bránu. Kdyby to bylo 3:0, asi bychom se nemohli divit, ale naštěstí to tak nebylo.
Váš gól na 4:2 byl parádní. Nápřah – střela – gól. Věděl jste, že na vás ten kotouč půjde a co uděláte? A těší to o to víc, když v Boleslavi nejste v zápasech tolik vytěžován?
Já jsem spíš zastánce takových volejů, takže jsem jenom zavřel oči a práskl do toho. (úsměv) Gól mě rozhodně těší, v Boleslavi si na nějakou tu šanci musím počkat, třeba když někdo onemocní, nebo se zraní. To se bohužel stalo i teď. Ondra Dlapa nebyl ve čtvrtek ráno úplně fit a nebyl si do poslední chvilky jistý, jestli naskočí. Nakonec to nechtěl riskovat, takže jsem šel do zápasu já. (úsměv)
Uklidnil ten gól tým? Když jste dokázali soupeři odskočit na rozdíl dvou branek...?
Možná psychicky to tak mohlo působit. Ale ještě zápas ještě rozhodně nebyl u konce, ještě zbývalo hodně času, a bylo potřeba dál šlapat.
Tempo zápasů je i pro vás neúprosné, hrajete prakticky obden. Jak moc je to náročné?
Máte pravdu, je toho teď hodně najednou, jsme prakticky pořád na zimáku, ať už doma, nebo ve Vítkovicích (Bruslaři jeli do Ostravy den předem, pozn. red.). Ale třeba konkrétně pro mne to tak náročné není, jelikož jsem v posledních zápasech nebyl tolik vytěžován, ale zase je to náročné psychicky. Vlastně to, že nastoupím do utkání s Vítkovicemi jsem se dozvěděl až na poslední chvíli, takže to pro mne bylo náročné se na to zkoncentrovat.
Děkujeme za rozhovor.