Pane Melenovský, proč jste se rozhodl působit právě v BK Mladá Boleslav?
Oslovili mě Petr Haken a Václav Pletka. Oba znám osobně, Vencu třeba z působení v Třinci a v Karlových Varech. Podobně dobře se pak už léta známe s Lukášem Mensatorem. Díky nim jsem neměl pocit, že bych šel do něčeho neznámého. V Boleslavi jsem třetím týdnem a dosavadní spolupráce s nimi mi zatím potvrzuje všechno, co jsem si o nich myslel – způsob jejich práce a fungování je mi velmi blízký.
Jak se vám líbí zimní stadion potažmo město? Velcí nejsme, takže určitě nebloudíte.
Zimák se mi líbí hodně, je útulný a člověk z něj cítí dobrou atmosféru. Že nebloudím, ale bohužel není pravda. (smích) Poměrně dost běhám, nejsem ale typ, který by rád běhal někde v kruhu po parku, vždycky chci někam doběhnout a něco vidět. Takže už se mi stalo, že jsem běžel a najednou jsem netušil, kde jsem. Jen tak tak jsem se stačil podívat na mobil, než se mi vybil. (úsměv) Na zimáku tedy nebloudím, ale ve městě se mi to už povedlo.
Jak velká je to pro vás životní změna? Přeci jen jste se trochu oddálil od svého dosavadního působiště a rodné hroudy.
Jsme taková trochu rozlítaná rodina. Fungujeme v Humpolci, v Jihlavě, děti jsem teď měl ve Vsetíně. Nechci říct, že jsme zvyklí, ale prostě fungujeme. (úsměv) Dojezdová vzdálenost Boleslav – Humpolec je parádní. Nebudu doma denně, ale sem tam se to určitě podaří. I tohle u mě hrálo roli.
Máte za sebou úspěšnou hráčskou kariéru, získal jste dva mistrovské tituly, tři stříbra. Věděl jste hned, že po jejím konci chcete trénovat?
Baví mě to a taky to tak nějak vyplynulo. Celý život jsem hrál extraligu, na konci kariéry jsem se pak vrátil do Chance ligy, do Jihlavy. První sezona byla ještě dobrá, ale v té druhé už jsem tak nějak ztrácel motivaci. Měl jsem ale ještě smlouvu, a tak jsem se z role hráče přesunul do role trenéra. A tak nějak jsem v tom už zůstal.
Trénoval jste deváťáky, dorostence, nyní povedete juniory. Je to pro vás přirozený průběh věcí? Chtěl jste to takhle?
Chtěl a myslím, že by to tak mělo být. Každý trenér by si tím měl podle mě projít a nespěchat. Něco jiného je chodit dvacet, třicet let do kabiny jako hráč, kdy sice makáte a je to fyzicky i psychicky velmi náročné, pořád vám ale někdo říká, co máte dělat, pořád jedete podle nějaké nástěnky. Když přejdete na druhý břeh, tak tu nástěnku najednou tvoříte vy. Ten trenér se do toho musí vpravit a jak jinak než od těch nejmenších. Nedokážu si představit, že bych do toho vlaku naskakoval někde výš, kde je tlak na všechno a chyby se neodpouštějí. Za mě je tedy potřeba začít dole a mířit nahoru. Kde se to zastaví, je na tom konkrétním trenérovi, na možnostech a štěstí.
Vy byste rád někdy do budoucna ještě výš?
Byl jsem ambiciózní jako hráč a zůstalo mi to i jako trenérovi.
Říkal jste, že jste v Boleslavi už třetím týdnem. Co všechno už jste stihl?
Seznámil jsem se s hráči a taky trenérskými kolegy. A samozřejmě s chodem klubu. Pochopitelně je ještě všechno pořád nové, třeba charaktery hráčů ještě nějakou dobu poznávat budu, to není hned, ale co jsem zatím viděl a prožil, se mi líbilo.
Junioři v uplynulé sezoně hráli vlastně až do samotného závěru. Měli start letní přípravy trochu odložený?
Samozřejmě nějaké volno měli, dostali tři týdny, ale letní příprava je extrémně důležitá a není možné ji jakkoliv ošidit. Je otázka, jestli je to dost, ale jsou to mladí kluci a osobně si myslím, že se celkem rychle začnou nudit a nějakou aktivitu stejně začnou vyvíjet sami. Takže když se to pak vezme organizovaně, je to rozhodně lepší a přínosnější.
Do jaké míry se juniorka obmění?
Odešly ročníky 2003, ale ten tým byl loni poměrně mladý, což by pro nás teď mohla být velká výhoda. Nějaká obměna tam samozřejmě bude, ale z té výhody bychom mohli čerpat a mít sílu.
Takže tak trochu počítáte s tím, že to bude výhoda?
Stoprocentně to bude výhoda. Je super, že si to ti kluci vyzkoušeli už minulou sezonu, a že už vědí, do čeho jdou. Přechody v těchto starších kategoriích už jsou pro hráče těžké. Z devítky do dorostu je to skok, z dorostu do juniorky další. A pak samozřejmě největší úmrtnost je z juniorky do áčka. Ale v juniorce na to mají vlastně tři roky, aby se na ten dospělý hokej připravili, a kdo si to uvědomí, ten má náskok. Kdo si to neuvědomí a myslí si, že ty tři roky jen tak nějak odjezdí, tak to je konečná.
Do jaké míry bude bronz juniorů i závazkem?
Určitě to bude závazek. Já BK Mladá Boleslav celkově vnímám jako klub, který je na vzestupu, a to včetně mládeže, která má v posledních letech velkou výkonnost a jen ty nejvýš postavené laťky. Takže naším cílem bude kluky posouvat, abychom hráli co nejlépe a co nejvýš. Nejlepší vizitky jsou pak především dvě – dostat hráče do národního týmu a dostat je do dospělého hokeje.
Asi se nelze vyhnout otázce ohledně změn pro příští ročník juniorské extraligy, která se znovu dočká rozšíření. Co na to říkáte vy?
Nerozhoduji o tom. A v tuhle chvíli ani nedokážu říct, jestli je to dobře nebo špatně, to ukáže až čas. Platí to pro každou novou věc, která se zavádí. V životě jsem se už několikrát přesvědčil o tom, že se nevyplácí být z něčeho nadšený, protože pak je člověk zklamaný, anebo naopak něco hned odsuzovat. Přijímám to tak, jak to teď je.
Co teď kluci vlastně dělají? Jaký je jejich program?
Jak už jsem naznačil, třetím týdnem probíhá letní příprava. Dohromady těch týdnů bude osm. Potom mají kluci volno a 21. července nastupujeme na led. Čeká nás devět přípravných utkání a 26. srpna začíná soutěž. Oproti minulým letům je to velká změna, vždycky se začínalo v září, takže jsme tomu museli všechno přizpůsobit
Nejtěžší otázka na závěr. Jaký jste trenér?
No nazdar. Tohle je hrozně těžké, protože každý o sobě většinou má jen to nejlepší mínění. (smích) Zkusím to trochu jinak. (zvážní) Mám rád, když kluci pracují. Vyznával jsem a vyznávám to i u sebe. Jsem přesvědčený, že poctivá a dobrá práce člověk posouvá. Když tohle u hráčů vidím, mají to u mě dobré. Když vidím, že jsou lechtiví na pohyb, že jim chybí zarputilost nebo dokonce zájem někam dojít, tak takoví hráči to u mě rozhodně dobré nemají. V juniorce už je to výkonnostní sport, žádný zájmový kroužek. Kdo to chce dělat jen jako kroužek, měl by si hledat jiné působiště nebo jiný sport. Kdo to myslí vážně, je v boleslavské juniorce na správném místě.
Děkujeme za rozhovor.