Honzo, po zápase v Pardubicích jste určitě neměli zrovna lehkou hlavu. Jak jste se připravovali na Liberec, ještě navíc značně neoblíbeného soupeře?
Jako na každý jiný zápas. Snažili jsme se Pardubice hodit za hlavu, nic jiného nám nezbývalo. S Libercem je to sice derby, takže to bylo trošku vyhecovanější, ale nic negativního jsme si nepřipouštěli.
Boleslav dokázala Liberec porazit po dvou letech. Předpokládám, že na tohle téma v kabině něco proběhlo?
Něco určitě ano, pár kluků všechny ty prohry pamatuje, na druhou stranu máme celkem dost hráčů právě z Liberce… Takže jo, bylo to vypjatější a hrozně moc jsme chtěli. Ale ať už Liberec, nebo někdo jiný – na konci toho všeho máme tři body a to je to nejdůležitější.
Jak se rozhodlo, že proti Liberci budete chytat právě vy?
Tak to vůbec nevím, to není otázka na mě. Bylo mi řečeno, že jdu do brány, tak jsem šel do brány. S tím, že chci podat co možná nejlepší výkon a tým podržet. Kluci mi pomohli, zvládli jsme to dobře.
Jak ten zápas nakonec lze celkově hodnotit? Výsledek 3:1 možná vypadá jednoznačně…
Jednoznačné to určitě nebylo. Liberec byl ve druhé třetině lepší a měl trochu víc ze hry. Naštěstí jsme to uhráli na 2:1, spadnul nám ten Pácův (Dominik Pacovský, pozn. red.) gól, který trefil opravdu krásně. Tím pádem jsme do třetí třetiny šli s trochu lepším pocitem.
Lepší pocit… Budete ho teď mít celkově? Jak už jsem naznačovala, v poslední době nálada v kabině asi nebyla nejrůžovější. Je tohle ta vzpruha, kterou jste potřebovali?
Já věřím, že jo. Uvidíme příští týden v neděli. Každá výhra posune tým o kousek dál – i psychicky.
Na konci zápasu hodně vygradovaly všechny ty emoce, s Libercem jste si nepodali ani ruce… Čím to?
Asi jedno s druhým. Jednak je to derby, které prožívají i fanoušci. Jednak nejsme ani my, ani Liberec v nějaké super náladě. Oni navíc přišli o tu svoji sérii, ve které nás poráželi. Emoce k tomu prostě patří, i když by to asi nemělo být v takovém měřítku, v jakém to nakonec bylo.
Víte, co se po zápase stalo?
Vůbec netuším. Já se poplácával s klukama, když jsem uslyšel řev. Pak už jsem jen koukal, jak se pere Orsi (Jakub Orsava, pozn. red.) s Vlachem a začíná se to všechno strkat.
Děkujeme za rozhovor.