Na začátek obligátní otázka: Proč jste se po tolika letech rozhodl opustit Ameriku?Probíral jste to s rodinou?
Nastal čas na změnu. Stejně jsem se jednou chtěl podívat za hokejem do Evropy, zkusit něco nového. Spousta mých kamarádů odešla hrát do Evropy a chválila si to. S rodinou jsem se o tom bavil a všichni s tím souhlasili.
Měl na vašem přestupu podíl i Radim Vrbata?
Nejsem si jistý. Nemluvil jsem s ním, ale asi mě doporučil.
Jste v Evropě prvně, bylo problémem si zvykat na zdejší styl hry?
Trochu ano, přeci jen je to něco jiného než na co jsem zvyklý. Teď už se cítím lépe. I na město jsem si zvykl, líbí se mi tu spousta věcí.
Jaké máte vztahy se spoluhráči, rozumíte si? Mluví anglicky?
No, spousta z nich ano. Byl jsem tím docela překvapen. Pomáhají mi porozumět různým věcem na trénincích.
Mladé Boleslavi se dlouhodobě nedaří. Často se tu kvůli tomu mění hráči nebo trenéři. Čím si myslíte, že to je?
Teď o přestávce tvrdě pracujeme, snad se to všechno otočí a my budeme stoupat tabulkou. Máme dobré trenéry, každý den se snažíme zlepšovat.
To se tu říká často, ale moc to nevychází...
Musíte se soustředit na to, co přináší úspěch. Když prohrajete, musíte se ohlédnout a říct si, co jste mohli udělat jinak. Když vyhrajete, musíte si pamatovat věci, které jste udělali správně, a pak se je pokusit zopakovat. Musíte se ustálit, hrát pořád stejně, i když občas samozřejmě prohrajete.
Odehráli jste několik zápasů, ve kterých jste dostali v jedné třetině čtyři branky. Dokonce v nedávném zápase v Třinci jste již v jedenácté minutě ztráceli 0:5, zažil jste to někdy?
Asi ne, nevpomínám si. To se v hokeji stává. Alespoň to nevzdáváme a ve zbytku zápasu bojujeme. Jestli chceme udělat play-off, takovéhle výpadky se nám stávat nesmějí. Tohle určitě musíme napravit. Když dostaneme branku, je důležité, aby do sebe hráči v dalším střídání dostali zpátky energii. Aby se vrátili do zápasu. To střídání je opravdu důležité. Na tom teď musíme zapracovat.
Jaká je vaše role na ledě? Považujete se spíš za defensivního útočníka?
Rozhodně. Snažím se hrát fyzicky, dohrávat souboje, dobře bránit. Taky si rád zaútočím, ale mým hlavním úkolem je hrát do těla, využít své rychlosti při napadání, a snažit se tak vytvořit prostor pro spoluhráče. To je moje styl.
V extralize patříte mezi nejtrestanější hráče, to jste přitom útočník. Vyplývá to z vašeho stylu hry?
To se stane, pokud tedy neoslabím svůj tým. Někdy se to bohužel stane, ale to je součástí mé hry.
Také si nenecháte nic líbit. V nedávném zápase proti Plzni jste se dostal do šarvátky.
Udeřil mě zezadu, tak jsem po něm šel a poprali jsme se. V Americe je to normální. Když je člověk otrávený, může se to stát.
Máte v životě ještě nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?
Hlavní je moje rodina. Teď se ženou čekáme dítě...
Gratuluji.
Děkuju. Moje žena a vlastní rodina, to je pro mě to nejdůležitější.
Žije tu s vámi v Česku?
Ano. Až se nám narodí dítě, navštíví nás její rodina. Později dorazí i ta moje.
Někde jsem se dočetl o vaší dobrovolné práci pro děti, kterou jste začal dělat v osmnácti letech. Je to pro vás možnost jak se uplatnit, až skončíte s profesionální kariérou?
Mám rád děti a tohle je něco, co mě opravdu baví. Vždycky, když budu mít možnost jim pomoci, tak to udělám. Určitě bych v tom chtěl pokračovat i potom, co skončím s hokejem.
Máte před sebou ještě minimálně deset let hokeje...
(Úsměv.) V to doufám. Tento sport miluji a chtěl bych ho hrát dlouho.
Tak ať se vám daří. Děkuji za rozhovor.