Matěji, celá extraliga má nyní reprezentační přestávku a vy jste společně s Markem Trončinským (dodatečně ještě s Tomášem Voráčkem, pozn. red.) obdrželi pozvánku na turnaj Karlaja ve Švédsku a Finsku od reprezentačního trenéra Vůjtka. Moje otázka tedy nemůže znít jinak – co to pro vás znamená?
Za tu nominaci jsem hrozně rád. Kamarádi mi v smskách psali, že mi gratulují, ale já jsem si to nijak nepřipouštěl, a to do té doby, než jsem měl ten papír v ruce. Ale zatím by bylo předčasné hodnotit nějaké pocity, protože nás čeká ještě nedělní zápas v Olomouci (rozhovor byl natočen po pátečním utkání s Piráty Chomutov). Určitě jsem ale rád, že si mě pan trenér Vůjtek všiml. Asi se mu moje hra líbí, že mi dal šanci a budu se snažit to potvrdit.
Můžeme tedy říct, že si toho výběru vážíte?
Ano, to určitě. Vážím si toho opravdu hrozně moc.
Berete tu pozvánku jako začátek něčeho nového? Dalo by se totiž říct, že když se začíná pod novým trenérem, panem Vůjtkem, všechno bude jinak…
Máte pravdu, je tam nový trenér, nové složení, přistupuje k tomu trošku jinak, než u nás bylo doposud zvyklé. Přenesl tam ten model ze Slovenska, kdy u národního týmu působilo více trenérů. Uvidíme, co nám řekne na prvním meetingu, co od nás čeká, co by chtěl hrát, atd. Já osobně to beru pozitivně, že trenér ocenil tu práci, kterou odvádím tady v klubu. Budu se chtít předvést v tom nejlepším světle, abych dostal třeba další pozvánku.
Víte už, co vás v národním týmu čeká, jaký bude režim, případně jaký budete mít program?
Program jsem dostal společně s pozvánkou. V úterý máme sraz na staré Spartě, ve středu ráno je odlet do Švédska, ve čtvrtek hrajeme zápas se Švédskem, v pátek ráno se odlétá do Finska, v sobotu zápas s Finskem, v neděli zápas s Ruskem a hned po něm se odlétá zpátky do Česka.
Vy sám už jste v reprezentaci působil, ať už to bylo za mládež, tak později i za dospělé. Mohl byste nějak shrnout své pocity za působení v národním týmu?
U těch mládežnických jsou ty turnaje poměrně menší. Troufám si tvrdit, že o tom mnoho lidí ani neví. Jediný asi větší šampionát, bylo Mistrovství světa do 18 let, ale bohužel ročníku před námi se podařilo sestoupit, takže jsme hráli divizi. Měli jsme paradoxně takové horší mistrovství, ale stál před námi důležitý úkol, vytáhnout to zpátky nahoru pro ty další ročníky. Na dvacítky jsem se bohužel nedostal, takže tam není co hodnotit. V mužích jsem odehrál dva přípravné zápasy proti Dánsku, za které jsem hrozně rád, protože jsem si mohl vyzkoušet tu atmosféru, jak to chodí v mezinárodním hokeji. Je to určitě o něčem jiném. Ale jak my, tak Dánsko tam teprve skládalo svůj tým, takže to bylo takové možná „lehčí“ utkání, ale určitě jsem za tuto zkušenost velmi rád.
Přesto, do národního týmu se vracíte po dvou letech, tehdy jste se do výběru dostal jako hodně mladý z Litvínova. Jaké byly ty dva roky? Čekal jste třeba, kdy přijde ten mail s nominací znovu? Přišel až nyní…
Čekal, nečekal. Nějaké ty naděje tam má určitě každý hráč, když se blíží repre-pauza, ale že bych si vyloženě říkal „Jo, hraju super“, to ne. Já jsem zase natolik soudný, že si dokážu říct, že to není tak optimální, aby to stálo za to, že by mě trenér pozval.
Takže ty poslední dva roky to nestálo za to?
Takhle jsem to říct určitě nechtěl. (úsměv) Četl jsem nějaký rozhovor s panem Vůjtkem, že vybral hráče z horní půlky tabulky, takže se na té mé nominaci odráží hra celého týmu. Když se podíváme na minulý rok, tak jsme sice také sbírali body, ale neměli jsme jich moc a spíše jsme se drželi v té druhé polovině tabulky. Takže to byl možná také jeden z důvodů, proč jsem se do té reprezentace nepodíval, ale… Jsou to možná jen moje spekulace.
Možná bychom na to mohli navázat. Jak tedy hodnotíte dosavadní působení v BK a převážně jeho úspěchy? S týmem jste nyní v té lepší polovině soutěžního pole…
Já si myslím, že by to bylo asi předčasné to teď hodnotit. Každý nás bude hodnotit za postavení na konci soutěže, nikoli po 16. kole. Každému je teď jedno, jestli budeme hrát nahoře nebo dole. Určitě je to lepší pocit hrát v té horní polovině tabulky, než se stresovat na spodních příčkách. Takhle víme, že máme nějaké body nahrané, strašně si jich vážíme, ale jak říkám, je to strašný boj – jednou vyhrajete, jste na třetí příčce, jednou prohrajete a jste druhý od konce. Ta tabulka je tak našlapaná, že tam může rozhodnout každý bod. My se snažíme z každého dvojzápasu urvat co nejvíce bodů, abychom ve výsledném součtu byli co nejvýše. Potřebujeme uhrát co nejvíce bodů do vánoc a tam se to bude lámat.
Boleslavi se daří i v Radegast Indexu, což v předchozí sezoně nebylo. Jak vy sám se na to díváte?
Minulou sezonu, co si pamatuju, tak nám za to právě hodně nadávali. Že vůbec neblokujeme střely, že spoustu střel pouštíme na gólmana. Pak možná od půlky až tři čtvrtě minulé sezony jsme se snažili pracovat i tady na tom. Manažeři nyní přitáhli další obránce, kteří mají k blokování střel blíž. Ti kluci se to snaží dodržovat a víceméně se na to nabalují všichni ostatní, protože ty zápasy jsou takové, jaké jsou a v dnešní extralize je to strašně ubojované a jedno neskočení do střely může rozhodnout celý zápas. Tady si vyloženě nikdo nelajzne tam neskočit a lepší je, aby náš gólman neměl ten zákrok a schytali jsme to my, než aby to tam prošlo a padl z toho úplně zbytečný gól.
Vy sám jste hodně na ledě, trenéři vás často zapojují. Vyhovuje vám tedy taková role v týmu?
Já jsem se svou rolí spokojený. Trávím spoustu času na ledě, trenéři mi důvěřují. Nejsem třeba tolik vytěžovaný na oslabení, od toho tam jsou jiní kluci, ale zase hraju každou přesilovku a trenéři mi řekli, že na mě chtějí stavět především v těch přesilovkách, očekávají ode mě nějaké ty body v podobě asistencí, gólů nebo něčeho takového. Takže se jim to snažím vracet a snažím se hrát co nejvíc a nejlíp v těch přesilovkách, abychom z toho něco vytěžili. A samozřejmě ty střely se snažím blokovat taky, tam to nejde z toho uhnout, to by byl vyložený nesmysl.
Zeptám se na situaci obránců v týmu. Ze začátku sezony trenéři často měnili obranné dvojice, teď už se to mírně ustálilo, ale stále platí, že nasazují menší počet obránců a volí rychlejší střídání, než je třeba zvykem v jiných týmech extraligy. Vyhovuje vám tento způsob?
Mě osobně se líp hraje, když hrajeme na šest obránců, já osobně bych to klidně stáhl na čtyři.
To je poměrně odvážné, nemyslíte?
(úsměv) To ano, ale my už jsme si to jednou zkusili. Hráli jsme s Hradcem Králové a Jirku Kučného v polovině první třetiny zranili a dohrávali jsme zápas na pět beků. Je to hodně náročné fyzicky, ale dá se to zvládnout. Určitě asi ne celou sezonu, ale jeden zápas ano. Mně to nevadí, já jsem radši, když jsem více na ledě, jsem v tempu. Kdyby se hrálo na osm beků, tak tam sedím na střídačce a docela se i nudím. Ale tady to mi nevadí. Nevím přesně, jak je to pravidlo, ale my nemáme někoho tak mladého, koho bychom mohli zařadit, abychom hráli na sedm obránců. Trenéři to většinou řeší tak, že ze čtvrtého útoku musí vyřadit jednoho útočníka a zase dotáčejí jednoho útočníka z řad těch mladších. Ale to je spíše otázka na trenéry, zda budeme hrát na sedm beků nebo na šest. Ale vše samozřejmě také záleží soupeř od soupeře.
Děkujeme za rozhovor.