Michale, zápas s Olomoucí jste odehráli po dvoutýdenní vánoční přestávce, což jste v extralize zřejmě nezažil. Byly proto pro vás svátky o něco klidnější?
Svátky byly určitě o něco pohodovější. Máte pravdu, že v extralize jsem to asi nikdy nezažil, naposledy možná někdy ze začátku kariéry. Během té pauzy jsme se snažili jednak trénovat, měli jsme dvoufázové tréninky, a snažili jsme si odpočinout i psychicky. Doufám, že je před námi ještě hodně dlouhá sezona, takže ty dva týdny víceméně posloužily k nabrání fyzičky a k mentálnímu odpočinku.
Ale neprojevilo se to volno třeba právě v zápase s Olomoucí?
Já jsem byl spíš překvapený, že oba týmy se do toho dostaly hodně rychle. Nebyla tam žádná vyčkávaná, žádné velké zmatky, od začátku to mělo kvalitu a tempo. Pro mě to bylo překvapení.
S trochou nadsázky se dá říct, že kdykoliv jste tentokrát vyjel na led, něco se dělo. Podařilo se vám vstřelit branku, pak jste se ale připletl také ke gólu inkasovanému, když jste se srazil se spoluhráčem Ctiradem Ovčačíkem. Co se stalo?
Byl to takový smolný okamžik. Já jsem protihráči zvedl hůl a on si mohl vzít puk, ale on byl rozhodnutý, že mu dá tělo. Jenže ten hráč se mu vyhnul, a tak jsem to schytal já a dostal jsem loktem do brady. Byla to chyba, v takových zápasech by se to stávat nemělo, ale nakonec to dopadlo dobře, takže už tak naštvaný nejsem.
Každopádně bylo to znát, že se potkal první tým s druhým, souhlasíte?
Určitě ano. Ten zápas měl extraligové parametry. Ukázalo se, že se potkaly dva nejlepší týmy v lize a také to, že ta rivalita z loňska mezi nimi zůstala. Na tom ledě to bylo hodně znát.
Mladoboleslavskou ŠKOENERGO Arénu naplnilo hodně lidí. Možná i na nich bylo vidět, že jim hokej už po Vánocích chyběl, že?
Jasně, nám to taky chybělo. Nikdo nechce jen trénovat a být bez toho, proč vlastně trénujeme. Myslím si, že i fanoušci si z toho odnesli dobrý zážitek.
Myslíte si, že by z toho mohly být i další barážové střety?
To nevím. Těch zápasů do konce základní části sice už moc nezbývá, ale pořád jich je ještě dost na to, abychom se mohli koukat tak daleko. My jsme rádi, že jsme zvládli zápas proti Olomouci, kde se hrálo o „šest bodů“, zkrátka abychom si udrželi náskok. Chceme skončit první a mít tu sezonu co nejdelší. Tohle je můj cíl i cíl celého týmu. A Olomouc? To nás teď ještě nemůže zajímat.
Soupeř se v zápase snažil hodně napadat a mnohdy se mohlo zdát, že jde zcela úmyslně po konkrétních hráčích. Třeba u Tomáše Nouzy to tak někdy vypadalo...
To bych úplně neřekl, že šli přímo po Nouzíkovi. Oni šli i po Vejbovi (Davidu Výborném, pozn. redakce). Hrají zdravě, hodně bruslí a mají mladé mužstvo. Hledají nějaké cesty, jak nás rozhodit, jak se nám dostat pod kůži. Párkrát jsme jim na to skočili, šli jsme ven, zbytečně jsme je pouštěli do přesilovek. Nemyslím si ale, že by nás vybočili z nějakého rámce. Tohle byl zápas hodný play-off, takhle se to zkrátka hraje. Je fakt, že ze strany rozhodčích to mohlo být možná trochu víc pod kontrolou, ale dopadlo to pro nás dobře, a to se po vítězném utkání počítá nejvíc.
V týmu máte dva nováčky, Eric Meland se poprvé gólově prosadil a vidět byl rozhodně i Richard Jarůšek, souhlasíte?
Všichni kluci, co přišli, a nejenom tihle dva, zapadli do týmu dobře. Jsou vybráni z nějakého důvodu, trenéři i vedení ví, co dělají. Ríša hrál první zápas, což není jednoduché. Mel (Eric Meland, pozn. redakce) dal vítězný gól, takže jsme vděční. Když to tak řeknu, tak se „zaplatil“, takže potvrdil to, proč sem přišel. Je šikovný na puku a do ofenzivy.
V pondělí vás čeká zápas v Budějovicích, který navíc odehrajete v retro dresech. Jak se na něj těšíte?
Musíme to brát tak, že je to pro nás zápas jako kterýkoli jiný. Budějovice mají výborný tým, ale nejsou na těch příčkách, na kterých by si s ním zasloužily být. Nic jednoduchého nás tam určitě nečeká. A vzhledem k tomu, že se zápas vysílá i v televizi, tak určitě nebudeme chtít prohrát. A já jsem navíc rád, že se na mě máma bude moct po dlouhé době podívat, jak hraji hokej. (úsměv)
Děkujeme za rozhovor.