Michale, už jsme s vámi letos po slovech trenérů nepočítali. Samozřejmě jsme ale rádi, že jste zpět. A nepochybuji o tom, že jste na tom stejně…
Chválabohu jsem si konečně zase zahrál hokej. Přeci jen ty tři měsíce byly dlouhá doba. Jsem rád, že jsem mohl naskočit do zápasu, kdy jsme vyhráli. Trochu mi to ten návrat usnadnilo a zpříjemnilo.
Co přesně vám bylo a jak se to léčilo?
Problémy se svalem. Nebylo toho moc, co bych s tím mohl dělat. Ležel jsem doma na gauči a čekal.
Jak už jsem řekla – podle trenérů jste do letošní sezony už zasáhnout neměl. Znamená to tedy, že došlo k výraznému a rychlému zlepšení?
Nějakou dobu to ještě bude trvat. V podstatě jsem na začátku toho procesu vracení se. Proti Brnu jsem si poprvé po dlouhé vyzkoušel zápasové tempo. Nebylo to úplně lehké, ale já věřím, že se to ještě zlepší, a že budu týmu platný.
Pomohla vám v tom návratu skutečnost, že jste nastoupil do zápasu, ve kterém už o nic nešlo?
Neřekl bych, že to bylo vyloženě lehčí. Brnu už samozřejmě o nic nejde, oni si přijeli jen vyloženě zahrát. Celé to pojali trochu uvolněně. Z mojí strany šlo spíš o to vyzkoušet si, jak na tom jsem. Nic jiného jsem nijak zvlášť neřešil.
O baráži už je definitivně rozhodnuto a to ve všech směrech. Teď už zbývá jen čekat a připravovat se. Považujete to za pozitivum? Nebo z toho čekání nemáte moc dobrý pocit?
Řekl bych, že ten časový prostor není špatný. Máme možnost se na to připravit a taky se trochu sehrát s novým trenérem. Dostali jsme týden na to, abychom se sebrali a vstoupili do baráže, jak se patří.
Co bude podle vás rozhodující?
Bude to hodně o psychice. A s tou to nikdy není jednoduché…
A má podle vás tým tu psychiku dobrou?
Je tu hodně kluků, kteří už baráž zažili, takže vědí, co to obnáší. Neřekl bych, že jdeme do neznámého, což je pro nás určitě dobré. Prostě se musíme dát dohromady natolik, abychom to zvládli.
Děkujeme za rozhovor.