Pane Plachý, cíl Mladé Boleslavi před právě uplynulou sezonou byl jasný – vrátit se do extraligy, což se nakonec nepovedlo. Přesto – hodnotíte sezonu vyloženě jako neúspěšnou, nebo je na čem stavět?
Je asi více pohledů, jak se nad tou sezonou zamyslet. Určitě jsme měli za cíl postoupit do extraligy a to se nepovedlo. Nepovedlo se nám to vlastně až v tom posledním zápase, který byl zároveň naším 74. v sezoně. Svým způsobem je smutné, že o celém ročníku rozhodne jedno jediné utkání, ale musíme se na to podívat z nějakého širšího pohledu. Vyhráli jsme základní část, měli jsme opravdu dobré chvíle, dlouhé vítězné série. Na druhou stranu od Vánoc se nám zvlášť před domácím publikem úplně nedařilo, některé ty zápasy nebyly moc atraktivní a taky jsme jich pár prohráli. Ale ta sezona je opravdu hodně dlouhá, monotónní, a já chápu, že někdy může být těžké hledat motivaci a vydat ze sebe všechno. Potom začalo play-off. Sérii s Havlíčkovým Brodem jsme suverénně vyhráli, což se očekávalo. Pak bylo potřeba vyhrát semifinále. A faktem je, že Třebíč nám dělala velké problémy. Určitě větší, než jsme sami čekali. Ale myslím, že možná trochu paradoxně nás právě tohle nastartovalo do baráže, ve které jsme hlavně doma předvedli parádní výsledky. Vyhráli jsme všech šest utkání, ztratili jeden bod a strhli své fanoušky. Hokejem žilo doslova celé město, chodil plný stadion. To všechno jsou pozitivní věci. Ale hodnotí se to ve finále podle toho splnění nebo nesplnění cíle a ten poslední krok se nám prostě nepovedlo udělat.
Velkým pozitivem je bezpochyby i velká stabilizace kádru a také realizačního týmu, že?
Všichni víme, že v dobách minulých to tady bylo v podstatě co sezona, to dva trenéři. Když byla možnost jednat s Frantou Výborným, tak si myslím, že nikdo nepochyboval o tom, že se stane pevnou součástí realizačního týmu. Určitě si nikdo nepřipustil, že bychom měli po nějakých třech, čtyřech prohrách měnit trenéra. On je prostě obrovská osobnost, s mužstvem udělal mílové kroky vpřed a jsme rádi, že ho tu máme. Pevně věřím, že i on je rád, a že budeme spolupracovat, co nejdéle to půjde.
I tým jako takový šlapal a na ledě byl ochoten něco nechat a obětovat, souhlasíte?
Musím říct, že to mužstvo ukázalo obrovský charakter. Já sám jsem byl občas překvapen z některých výkonů, z toho, kam až jsme byli schopni si sáhnout. Jsem přesvědčen o tom, že ten tým šel v některých zápasech až nad své možnosti. Na druhou stranu je potřeba říct, že jsme nepostoupili – a to ne proto, že by nás v Liberci poškodili rozhodčí, ale proto, že jsme z nějakých posledních deseti venkovních zápasů včetně semifinále s Třebíčí byli schopni vyhrát po 60 minutách jen jednou jedinkrát v Olomouci. Rozdíl mezi domácími a venkovními zápasy byl zkrátka obrovský. A to byla ta hlavní příčina toho, proč jsme nepostoupili. Protože jsme venku nedokázali najít svoji tvář, nedokázali jsme diktovat tempo.
Přebolelo už to zklamání?
Tohle bude moje desátá sezona. S hokejem už jsem zažil spoustu pěkného i spoustu ošklivého. Nebudeme si nic nalhávat – ve sportu hrají svoji roli různé vlivy a já si myslím, že některé ty vlivy zasáhly i nás. Bylo pro nás velkou smůlou složení té baráže jako takové. Na české poměry se tam ve své podstatě dostaly dva velkokluby. Chomutov, ač nováček, má novou halu, velký rozpočet a netají se ambicemi. Liberec má v týmu skvělá jména, fantastické zázemí, v extralize je nějakých deset let, je to vlastně tradiční klub, který byl snad pokaždé v play-off. Takže kdo je zvědavý na to, aby nějaká čtyřicetitisícová Mladá Boleslav s padesát let starým stadionem byla v extralize? S tímhle vším jsme ale samozřejmě počítali, věděli jsme, že nám nikdo nic zadarmo nedá. Naopak že ty vlivy do toho prostě budou zasahovat. Bohužel o to smutnější je, že jsme to vzdor všemu dokázali dotáhnout takhle daleko a pak to prostě dopadlo takhle. První dvě třetiny v Liberci jsme byli trošku horší, jenže domácí asi třikrát netrefili prázdnou bránu, a jak čas běžel, začínal jsem být přesvědčený o tom, že by Liberec ten gól nedal ani do rána. O to je smutnější, že pak rozhodlo to, co rozhodlo.
Nepředpokládám, že byste ty vlivy chtěl nějak víc rozebírat, ale zeptám se jinak – nebere to chuť a energii do budoucna?
Já nad tím takhle nepřemýšlím. Musíme jít dál, je potřeba být ještě lepší, ještě zocelenější. Musíme doufat, že se za rok do baráže nedostanou takové velkokluby, jako jsou Chomutov nebo Liberec, že tam přijde někdo jiný, někdo, kdo bude víc podobný Mladé Boleslavi, přes koho bude reálnější přejít. A samozřejmě je nutné mít i štěstí. Podívejte se na Chomutov, který nad Olomoucí zvítězil asi deset sekund před koncem. Tehdy mohl klidně přijít o dva body. V Mladé Boleslavi vyrovnal pár minut před koncem, takže i tady u nás mohl přijít o bod. Dvakrát vyhrál v Liberci, z toho jednou rozhodl tři minuty před koncem. Doma vyrovnal se stejným soupeřem v power play. Chomutov měl prostě velké štěstí, a kdyby ho neměl, tak jsme v té extralize my. Nezbývá než věřit, že za rok ta štěstěna sedne na nás.
Jak se na ty rozhodující momenty v Liberci zpětně díváte? Nouzovo a Pabiškovo vyloučení, góly Liberce…
Od Libereckých jsme dostali box, který byl od těch míst, kde se to všechno semlelo, poměrně daleko. V podstatě se to všechno odehrálo na protější strašně hřiště. V ten moment jsem viděl jen to, že hráč Liberce leží na ledě. Ještě chvíli se hrálo, pak se hra přerušila, hráče začali ošetřovat a rozhodčí se radili. V tom boxu nás bylo asi deset a už v tu chvíli jsem těm lidem říkal, že Nouzovi určitě dají pět minut a trest do konce a to jsem nevěděl, o co jde. Nutno podotknout, že to moc nezmírnilo ten efekt, který to na mě mělo, když se ten trest na kostce opravdu objevil. Ale pořád jsem si říkal, že Liberec je v těch přesilovkách vážně bezradný, a že to prostě ubráníme. Že pořád máme naději vyhrát. Ještě mnohem víc mě pak zarazilo vyloučení Pabišky. Stál nohou na modré čáře, hráč Liberce nastřeloval puk a Pabiška jen proti tomu puku instinktivně dal hokejku. Kotouč se potom odrazil ven, ale on ho neměl nijak v moci, a kdo si přečte hokejová pravidla, tak mu musí být všechno naprosto jasné. To vyjádření, které nám zaslal pan Halas, je směšné. Pabiška nebyl v žádném aktivním pohybu, prostě udělal instinktivní věc. Ale abych se vrátil k původnímu tématu – jakmile jsme byli ve třech, bylo mi jasné, že je zle, což se potvrdilo.
Předpokládám, že jste si stejně jako všichni ostatní ty inkriminované momenty několikrát přehrával a studoval je?
Když jsme přijeli domů, tak jsem si pustil video na internetu, zvlášť ten faul Tomáše Nouzy. Asi dvacetkrát. Ten liberecký hráč byl v držení puku, trochu se otevřel a Tomáš do něj vrazil. Měl nohy na ledě, ale jak byl ten liberecký hráč otevřený, tak to rameno se po tom krku asi prostě sklouzlo. Ten výklad je takový mnohoznačný, a jakmile jsem to video viděl, tak jsem tušil, že si to rozhodčí i pan Halas obhájí. Na druhou stranu ze všeho nejdřív by měl člověk vždycky hledat chybu u sebe a faktem je, že na soupeřově modré čáře bylo zbytečné ho takhle dohrávat, mohl před ním přibrzdit. Ale já Tomášovi nic nevyčítám. Chápu, že v zápalu boje se snažil udělat všechno, co bylo v jeho silách, a že to v tu chvíli myslel tak dobře, jak jen to myslet mohl. Prostě je to pryč a musíme se dívat dopředu.
Dá se to tedy brát tak, že ten letošní neúspěch je vlastně výzvou pro další sezonu?
Určitě. Nemůžeme brečet, to nás nikam neposune. Musíme věřit a dál na sobě pracovat. Zkusili jsme si to. Na jména ten kádr byl daleko méně kvalitní než loni. Loni si vůbec nikdo nepřipouštěl, že bychom měli hrát o sestup, natož opravdu spadnout. Jak je vidět, tak ta jména to vůbec nehrají. Hrají to charaktery, hrají to srdce, zápal pro hru. Hraje to kvalitní trenérská dvojice. Tohle všechno teď v Mladé Boleslavi máme a na tom musíme stavět, od toho je potřeba se odrazit. Doplnit to, řekněme, na čtyřech pěti postech, ještě to vylepšit a za rok zaútočit znovu.
Z vašich slov je jasné, že žádné velké změny v týmu tedy asi fanoušci nemají očekávat. Předpokládám, že podobné záměry máte i s realizačním týmem?
Co se týče hráčského kádru, tak když jsme loni sestoupili, tak nějakým patnácti hráčům vlastně v klubu končila smlouva. Když jsme potom v létě dávali dohromady nový tým, koncipovali jsme smlouvy většinou na dva roky plus s nějakou tou opcí. Nějaké vhodné doplnění asi bude potřeba, ale nemám o to vůbec obavy. Máme velmi kvalitní sportovní management. Co se týče realizačního týmu, tak i tam se dá očekávat, že k nějakým drobným úpravám dojde, ale abych byl upřímný, tak v tuhle chvíli mi to přijde hodně předčasné. Tohle všechno by se mělo rozhodnout nejdřív příští týden.
Neprozradíte nic ani o Františkovi Výborném?
František Výborný zůstane u mužstva. Pevně věřím, že se dohodneme na nějaké další spolupráci i s Marianem Jelínkem.Jak to vypadá s partnery klubu? Ubylo jich v 1. lize nebo naopak zůstávají a věří, že se Boleslav do extraligy opravdu vrátí?
Nebudeme si nic nalhávat. Extraliga vám navýší rozpočet už jenom tím, že dostanete za marketingová práva sedm milionů od BPA. O tyhle peníze jsme tudíž přišli, stejně jako o některé sponzory. Došlo i k drobnému snížení smlouvy s hlavním partnerem. Rozdíl mezi 1. ligou a extraligou je někde mezi patnácti a dvaceti miliony. Což je vysoká suma a z hlediska financí je zkrátka a dobře výhodnější hrát extraligu. Myslím si, že tím, co jsme letos předvedli, jsme mohli sponzory přesvědčit, že to, co děláme, myslíme opravdu vážně. I to, co předváděli fanoušci – za to jim musím opravdu poděkovat. Jak už jsem řekl, město doslova žilo hokejem, všichni se o tom všude bavili, byl plný stadion a diváci zůstávali až do děkovačky. Nebojím se říct, že hokej byl v Boleslavi vždycky sportem číslo jedna a teď se to jenom potvrdilo, byť hrajeme 1. ligu.
Věříte tedy, že ta jednání s partnery budou letos mnohem snazší, než tomu bylo loni?
Jsem o tom přesvědčen. Všichni, co to viděli, měli jen slova chvály a nadšení. Vždyť nadělit tady v Liberci ve dvou zápasech čtrnáct gólů, kdy už ti jeho hráči ani nechtěli být na ledě, jak se styděli – to je prostě paráda, ať už to nakonec dopadlo jakkoliv.
Děkujeme za rozhovor.