Petře, jak to je a bylo s vaší dosavadní hokejovou kariérou?
„Začínal jsem v Jihlavě a vzhledem k tomu, že tady hrál táta hokej, tak jsem tu začínal od malička.“
Mimochodem, od samého začátku jste chtěl být útočníkem?
„O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Prostě mě postavili do útoku a to už mi zůstalo. Jen vlastně jednou, když jsem byl menší, tak mě na jeden trénink postavili do branky. Nějak to ale nevyšlo.“
V loňské sezoně jste se probojoval do jihlavského áčka. Jaké to pro vás bylo hrát pod trenérským dohledem vašeho otce?
„V Jihlavě je to asi daleko těžší, než kdekoli jinde. Nebylo to jednoduché.“
Myslíte v tom směru, že každý právě proto od vás vyžadoval více, než od ostatních?
„Určitě. Ty požadavky byly daleko větší, než kdybych se jmenoval jinak. Bylo těžké se s tím vyrovnat.“
Možná se tak může zdát, že pro vás nabídka z Mladé Boleslavi byla v jistém směru vysvobozením. Jak jste jí vnímal?
„Když se nabídka objevila, přijal jsem jí pozitivně. Chtěl jsem už prostě odejít z Jihlavy. Právě tato možnost se mi zdála jako nejlepší.“
Co jste vlastně věděl a víte o boleslavském klubu?
„V první lize je to jeden z nejprestižnějších klubů. Proto jsem byl rád, že právě z Mladé Boleslavi nabídka přišla.“
Doma jste ale byl v Jihlavě. Jak si zvyknete na to, že se o sebe musíte sám postarat?
„Pokud chcete něco dokázat, musíte tomu něco obětovat.“
Jak se vyrovnáte s tlakem, který se dá na mužstvo předpokládat?
„Já se prostě budu snažit udělat maximum co jde a půjde. Uvidíme.“
Neměl jste už letos extraligové ambice?
„Kdyby se nějaká taková nabídka objevila, určitě bych jí zvážil. Žádná konkrétní ale nebyla, proto není co řešit.“
Jaké máte hokejové přání a sny?
„Nechci příliš hovořit o tom, jaké mám plány. Určitě bych si ale chtěl někdy zahrát extraligu. A samozřejmě bych chtěl hrát co nejlépe.“
Děkuji za rozhovor.