Jan Hanzlík přišel do Sparty už v juniorském věku. V A týmu nejprve zaceloval okénka po zraněných, hostoval v prvoligovém Berouně a v Mladé Boleslavi, které pomáhal také v baráži o postup do druhé nejvyšší soutěže. Účastník mistrovství světa do osmnácti i dvaceti let se do sestavy Sparty prosadil trvaleji během ročníku 2001/02. Na jaře roku 2002 si zahrál i za českou reprezentaci v přípravě na mistrovství světa s Německem. Nahradil tehdy pardubického Michala Sýkoru, který měl zraněný nárt. O sezonu později se i přes svou menší postavu natrvalo zabydlel v základní sestavě a postupně prokázal i stabilní výkonnost. Jeho jméno nechybělo na soupisce Sparty ani v sezoně 2005/2006, kterou Pražané završili mistrovským titulem.
Honzo, první část rozhovoru bych zaměřil na vaše mladoboleslavské působení. Nejprve u žákovské kategorie. Už dnes startuje ve Zlatopramen Aréně 35. ročník Memoriálu Gustava Lachmana. Vybaví se vám něco ve vzpomínkách na dobu, kdy jste sám turnaj hrál?
„Pro nás to byl nejprestižnější turnaj. Prakticky celý rok jsme se na něj připravovali. A nejen my, také rodiče. My jsme pro Memoriál Gustava Lachmana byli strašně namotivovaní. Já osobně jsem se byl podívat i na loňský ročník, který boleslavští žáci vyhráli. Pořád je to hodě vyhecovaný turnaj.“
Mimochodem, jak si právě vaše třída na memoriálu vedla?
„Po pravdě řečeno, vzpomínám si, že jsme neměli nijak silný ročník. Ale určitě jsme nepropadli. Jak už jsem řekl, nejen my, ale i rodiče si to užívali.“
Kdo z trenérů, kteří vás vedli v Mladé Boleslavi, vám utkvěl v paměti?
„Když jsme hráli semifinále v Liberci, potkal jsem tam pana Bouchnera. Ten mě vedl tři nebo čtyři roky vedl. Byl to super člověk. Dobrou hodinu jsme si povídali. Se sparťanskou čtvrtou třídou jsem pro změnu byl v Letňanech na mistrovství republiky. Tam jsem potkal dalšího z mých žákovských trenérů Vladimíra Lejska. Každopádně v Mladé Boleslavi jsme měli super partu a o tom to, myslím si, je.“
Mluvíme o trenérech. Kdo pro změnu patřil k vašim boleslavským spoluhráčům?
„Vídáme se nebo hodně jsme na telefonu s Tomášem Kadeřábkem. Dalším mým spoluhráčem byl například Matěj Švejda. Ten už ale kvůli problémům se zády musel s hokejem skončit. Lukáš Christov dnes hraje za béčko. No a samozřejmě „o patro výš“ byl Radim Vrbata a o třídu níž pro změnu jeho bratr David.“
Co výsledky s boleslavskou mládeží? Na co rád vzpomínáte?
„Vlastně od čtvrté třídy to mám zkompletované. Až do devítky jsme chodili do sportovní třídy. Celé ty roky jsme byli pohromadě. Od lyžařských zájezdů až třeba po turnaje. Vše komplet dohromady bylo opravdu super.“
Vy jste mi také prozradil, že se věnujete trenérské činnosti? Chtěl by jste se jí věnovat do budoucna?
„Určitě. Loni jsem s tím vlastně začal. A to po boku Ladislava Čiháka. Trénuji druhou a třetí třídu. Přiznám se, že mě trénování dětí strašně baví. Jsem „načichlej“ Mladou Boleslaví, kde jsou rodiče a trenéři jedna parta. Funguje to. V té Spartě u druhé a třetí třídy jsou rodiče také bezvadní. Opravdu na turnaje jezdí všichni. A opravdu třeba v týdnu jdou a sednou si společně na večeři. Musím ale říci, že jsem vlastně začínal u první třídy. To jsou pro mě ale až moc malé děti. Zatím. Ještě jim to přeci jen vše tak dokonale neumím vysvětlit. Spíše ty herní situace nebo cvičení. Ti nejmenší se opravdu musí piplat od začátku. To ještě dobře přeci jen nezvládám.“
My jsme spolu hovořili ještě před startem finále extraligy. Jak probíhala vlastně vaše příprava po semifinálovém klání s Libercem?
„Kupodivu jsme měli pouze jediný den volno. Tak jsme se ale domluvili. V kabině vládne bezvadná nálada. Podruhé za sebou jsme postoupili do finále extraligy. Právě finále jsme chtěli udělat. To byl náš cíl. A obhajoba, to je vždy nejtěžší krok. Jinak po Liberci jsme všichni šli na večeři. Tam jsme si vyříkali, jak by se vše mělo naplánovat. Jinak jsme pořád trénovali.“
Mimochodem, jak těžké bylo připravovat se na zápas poté, co od semifinále přeci jen nějaký ten den uběhl?
„Já osobně to příliš nemám rád. Při tom play-off ne že bych ty tréninky šidil, ale už jsem tam nějaký čas a tak si třeba s trenérem řekneme a já v půlce tréninku odejdu. Já spíše mám rád ty zápasy. Vyhovuje mi rytmus play-off. Jeden den mám regeneraci, druhý se připravím po taktické stránce a pak jdu na to. Zkrátka, ta pauza pro mě byla zbytečně dlouhá.“
Co vy osobně od konfrontace s Pardubicemi očekáváte? Jaké by ty finálové duely měly být?
„V kabině jsme byli tak půl na půl, jestli chceme Pardubice nebo České Budějovice. Od Pardubic čekáme to, že bude plná hala a vynikající fanouškové. Na východě Čech jsme tušili, že to i díky atmosféře pro nás bude hodně těžké. Navíc Pardubice měly hodně dobře rozjeto. Hrají výborný hokej. Mají našlápnutého Sýkoru. U něj to je prakticky co střela, to gól. Předpokládám, že bude trošku delší série. A že to bude hodně vypjaté.“
Kudy by z pohledu Sparty měla vést cesta k úspěchu?
„To je hned několik bodů. Hlavně uhlídat Petra Sýkoru, zvládat přesilovky, což nám zatím vycházelo, hrát dobře střední pásmo. A vůbec nesmíme vnímat okolí, rozhodčí atd.“
Byla naopak ve hře Sparty například během semifinále nějaká slabina, na které se musí zapracovat?
„Jednu malou slabinu jsme tam měli. Dva góly jsme v sérii dostali při našich přesilovkách. U obou jsem teda, musím říci, byl já. Na druhou stranu Liberec hrál právě oslabení velice dobře. Každopádně my musíme především doma výsledky potvrdit.“
Navíc Sparta měla v zádech v dosavadním průběhu play-off výtečně chytajícího Tomáše Dubu.
„Určitě, a je to základ pro úspěch v play-off. Pokud nemáte ve vyřazovací části dobrého a spolehlivého gólmana, nikam se nemůžete dostat. Myslím si ale, že šest nejlepších týmů určitě kvalitní gólmany má. Bez toho to nejde. My jsme mu za všechno vděční. Tomáš opravdu zachytal výborně s Libercem a díky němu jsme získali jistotu.“
Děkuji za rozhovor.