Milane, s Havířovem jste se ze všech těch domácích zápasů tahali o body nejvíc a hlavně asi nejdéle… Čím to?
Asi jsme prostě nevěděli, co od něj tak docela čekat. Je to nováček v lize, takže řekněme, že tam prostě nebyla nějaká návaznost, předchozí zkušenosti a zážitky. Neměli jsme žádné video, na které bychom se mohli podívat. Takže v první třetině jsme spíš sledovali, co a jak hrají, a jak bychom se k tomu my sami měli postavit. Asi trochu paradoxně nám tohle rozhlížení se šlo nejlépe, protože jsme dokázali jít do vedení 2:0. Osobně bych Havířov pochválil, protože hrají výborně. Jsou strašně houževnatí.
Udělalo svoje podle vás i to, že Havířov má opravdu hodně mladé mužstvo? Na soupisce má jen dva hráče, kterým je přes třicet let…
Určitě. Věděli jsme o tom a počítali jsme s tím, že se bude hrát bruslivý, agresivní hokej. Navíc u mladých kluků je někdy docela těžké určit, co přesně udělají a jak zareagují. Pomohlo nám, že začali faulovat, a že jsme těch přesilovek dokázali využít.
Vedli jste o dva góly, pak jste ale Havířovu dovolili hned dvakrát vyrovnat - na 2:2 a poté ještě na 3:3. Co se stalo?
Myslím, že jim hlavně psychicky pomohla ta první branka. Využili vlastně hned svou první přesilovku a to ještě navíc docela rychle. Prostě jsme jim dovolili zvednout hlavy. Byli nadšení a dokázali dát ještě další dva góly. My hlavně nesmíme připustit jednu věc – nesmíme si zvyknout na to, že doma vyhráváme. Vysoce vyhráváme. Je potřeba ty výsledky doslova a do písmene mazat z hlavy a prostě chodit od třetiny ke třetině.
Procházíte sérií čtyř domácích zápasů, tohle je třetí výhra. Je z nich nejcennější?
Všechny jsou cenné. Řekli jsme si, že půjdeme postupně, po stupíncích. Asi to vážně bereme jako takovou jednu malou sérii, kterou chceme celou stoprocentně zvládnout a vytěžit z toho všechny možné body. Osobně si myslím, že to nejtěžší je teprve před námi.
Naťukl jste to sám, příští souboj bude s Olomoucí, loňským velkým rivalem a později také barážovým soupeřem…
Jak jsem řekl, nebude to lehké. Loni se nám na Olomouc příliš nedařilo, dá se říct, že jsme to zlomili až v té baráži. Letos určitě budeme chtít začít lépe.
Jak se zatím cítíte vy osobně? Vím, že tam bylo nějaké zranění, teď jste Havířovu dal svou zatím druhou branku…
Zlepšuje se to. Hraju si to svoje, snažím se týmu dát to, co mě zdobí a co umím hrát. Hraju teď s Klimošem a Brošákem (Tomáš Klimenta a Michal Broš, pozn. red.). Klimoš mi skvěle sekunduje v bruslení, myslím, že třeba proti Havířovu to bylo docela vidět. Že si v té rychlosti umíme dát puk, a že soupeře dokážeme přečíslit. A Brošák to je pan Hráč sám o sobě, tam se není o čem bavit.
Děkujeme za rozhovor.