Vojto, vaše premiéra v extralize. Jaké jsou pocity?
Když pomineme výsledek, tak jsem samozřejmě rád za šanci, kterou jsem dostal. Děkuji trenérům a klukům v kabině. Samozřejmě mě mrzí, v jaké jsme situaci, a že jsme nevyhráli nebo tady neurvali alespoň jeden bod.
Kdy a jak jste se dozvěděl, že půjdete hrát?
Dozvěděl jsem se to ve čtvrtek po ranním tréninku. Pan Pletka za mnou byl a řekl mi, že půjdu do zápasu, abych se na to připravil. Děkuji moc za šanci.
Ve formaci jste nastupoval s Tomášem Šmerhou a Edgarsem Kuldou. Jak jste si rozuměli?
Nebyli jsme sehraní, poprvé jsme spolu byli ráno před zápasem na rozbruslení. Ale když jsme byli na ledě, tak jsme to odmakali. Měli jsme tam i nějakou šanci. Musím říct, že nám to spolu sedlo.
Takže šance se sehrát moc nebyla?
Bohužel ne. Viděli jsme se opravdu až ráno na rozbruslení, které trvalo cca 30 minut, a pak jsme hned odjížděli do Brna a naskočili naostro do zápasu.
Vraťme se k zápasu s Brnem. Jak jste ho viděl a jak ho zpětně hodnotíte?
Výsledek si nemyslím, že hovoří za náš výkon. Odmakali jsme to. Bohužel jsme neměli hokejové štěstíčko. Ale když budeme i nadále takhle makat, tak věřím, že začneme vyhrávat a bodovat.
Do Brna jste přijeli v hodně okleštěné sestavě kvůli marodce Boleslavi. Byla o to větší potřeba tady bojovat?
Dá se říct, že ano. Každý ví, v jaké jsme situaci a my musíme obětovat všechno a když to řeknu hnusně – žrát puky. A pak začneme bodovat, což potřebujeme.
Co podle vás byl zlomový moment pátečního zápasu?
Náš neuznaný gól na 2:2.
Jaké byly v ten moment pocity na střídačce?
Nerozuměli jsme tomu. Nejprve byl gól uznán a pak následovala coach challenge, po které gól uznali. Ale nerozhodilo nás to, makali jsme dál, šlapali jsme. Měli jsme i prázdnou bránu, kterou jsme netrefili, ale to se občas stává. Věřím, že v příštím zápase to zlomíme.
Děkujeme za rozhovor.