Jirko, v utkání s Hradcem jste měli hodně dobrý začátek. Nebylo to tím, že jste se báli, aby vám lidé neutekli na fotbal?
(úsměv) To snad ne. Chtěli jsme dobře začít, vždycky to tak je. Jsme domácí tým, od kterého se ještě navíc dost očekává. To my chceme být tím, kdo bude diktovat, jak to bude vypadat. Tentokrát se nám to povedlo, řekl bych, opravdu na sto procent. Měli jsme to víceméně pod kontrolou po celou dobu.
Až na část druhé třetiny, že? Tam přišel opět takový menší výpadek, kdy se na vás Hradec herně dotáhl a navíc snížil…
Máte pravdu. Bohužel se nám to stává poměrně často, začátky druhých třetin nám zatím zkrátka nějak nejdou. V kabině o tom mluvíme, říkáme si, že nesmíme ztratit koncentraci a udržet to, co jsme nasadili na začátku. Nezbývá než věřit, že to zlepšíme, a že už se nám to stávat nebude.
Není pro vás překvapením, v jaké situaci se Hradec momentálně nachází? V posledních letech vždycky patřil na špičku 1. ligy, letos se zatím spíš trápí…
Zatím je to pořád začátek, je odehráno teprve pár zápasů. Někdy se stane, že to nešlape, že to trvá déle, než si všechno sedne. Osobně si myslím, že Hradec má kvalitní mužstvo, zkušené. Určitě ještě neřekli poslední slovo, a že o nich ještě uslyšíme.
Zpátky k Mladé Boleslavi: doma jste zatím stoprocentní, venku to tak dobře nejde. Čím to je?
Nevím, čím to je. Přistupujeme ke každému zápasu stejně, vždycky do toho jdeme s tím, že to my budeme diktovat tempo hry. Doma se nám to daří, venku zatím moc ne. Ale ještě je toho spousta před námi, takže to snad prolomíme.
Viděl byste příčinu i ve fanoušcích? Zatímco doma jich chodí spousta, venku vám zatápí ti soupeřovi…
Nechtěl bych se na to nějak vymlouvat, ale možná to tak bude. Doma jsme prostě doma, lidé za námi stojí a my to hodně vnímáme. Venku je to v tomhle směru těžší. Co si budeme povídat, jsme teď takovou atrakcí 1. ligy. Lidé na zápasy s námi chodí docela dost, fandí svému týmu. Samozřejmě nikdo nechce, abychom vyhrávali. Není to pak úplně jednoduché, když je celý stadion proti vám. Ale jak říkám, určitě se na to nechceme vymlouvat. Bereme tu roli a musíme se s tím vyrovnat.
Letos jste začal poprvé pravidelně nastupovat za "A" tým. Poměrně brzy jste se přesunul z poslední formace, kde hrají ti mladší hráči, do třetí, kde nastupujete s Martinem Koudelkou a Tomášem Demelem… Myslíte, že je to pro vás lepší?
Já bych řekl, že je tak nějak jedno, s kým hraju. Přišlo tam nějaké zranění, takže mě trenér posunul do třetí lajny. Samozřejmě je to tam trochu jiné, než v té čtvrté. Tam se od nás chtělo, abychom dobruslovali, stříleli. Tady je to takové… Já nevím, asi celkově zkušenější. Démon a Koudy (Tomáš Demel a Martin Koudelka, pozn. red.) jsou pochopitelně už trochu někde jinde. Snažím se poslouchat, co mi říkají, být tam, kde mám být. Ale jak jsem řekl, je jedno, kde hraju, tak jako tak se snažím odvést co možná nejlepší výkon.
Hlídáte si statistiky? Víte, kolik máte po zápase s Hradcem kanadských bodů?
Já to neřeším. V kabině jsme si jasně řekli, že je úplně jedno, kdo bude dávat góly a kdo bude nahrávat. U nás je priorita, abychom vyhrávali a sbírali body. Chceme fungovat jako tým. Takže si hlídám tohle, ne osobní statistiky.
Ale přeci jen – jste sám se sebou spokojený? Mimochodem těch bodů máte pět…
Jo, tak nějak to asi bude. Vím, že mám dva góly. Tak spokojený… Říká se, že vždycky to může být lepší, ne? Takže to je moje odpověď.
Děkujeme za rozhovor.