Ctirade, utkání s Mostem jste zvládli a vyhráli. Jak na vás ale celý zápas působil?
Takovéto zápasy jsou všechny víceméně podobné. Mančafty, které sem přijdou, tu nemají co ztratit, takže nejprve vyrukují s nějakou svojí hrou a především se soustředí na obranu. Začátek bývá bojovný a je jen otázkou, kdy se to zlomí.
Dokázal byste tedy určit moment, ve kterém k tomu zlomu došlo?
Myslím, že to bylo za stavu 1:1, když jsme ubránili jejich přesilovku. Když jsme totiž dostali tu vyrovnávací branku, tak jsme se zdravě naštvali, trochu se nakopli a začali konečně hrát lepší hokej. Více jsme napadali, hráli důrazněji a to na ně platilo. Podle mě pak už odcházeli i fyzicky, takže už to byla téměř jednostranná záležitost.
Berete tedy výhry nad týmy z posledních příček jako povinnost, kterou musíte splnit?
Ne, my se na každého soupeře soustředíme zvlášť. Všechna ta utkání jsou těžká, protože všichni sem přijedou bojovat, když nemají co ztratit. My to bereme tak, že je to zápas o tři body, který chceme zvládnout, protože chceme být nahoře, chceme být první a chceme do extraligy. To je náš cíl, za kterým jdeme a nechceme ztrácet žádná utkání. A je jedno, jestli je to Jihlava, která je druhá, nebo Most, který je poslední, protože to nebereme jako povinné vítězství se soupeřem, který je poslední. Musíme se zkrátka připravit na každého, kdo přijede, i kdyby to byla třeba Sparta.
Váš gól padl rovněž při početní převaze, mohl byste jej popsat?
Ten padl při přesilovce 5 na 3, kde jsme měli sehraný určitý vzorec. Mám pocit, že tam byly tři čtyři střely a jedna z nich nám vyšla. Myslím si, že to byla kolektivní práce, kde jsme každý věděli, co tam máme udělat a vyšlo to z té souhry.
A prozradíte, zda jste přesně mířil, nebo zkrátka jen zavřel oči a pálil?
My jsme si to tam s Davidem Vrbatou několikrát vyměnili a všiml jsem si, že před bránou clonil Michal Broš, takže jsem se musel přesunout a věděl jsem, že když rychle vystřelím k tyči, tak tam brankář nebude. Bylo to přesně mířené, protože se nestihl přesunout. My jsme to oba měli na forhend, takže jsme oba mohli střílet, což pro něj bylo daleko těžší.
V zápasech nastupujete ve dvojici s Jiřím Kurkou. Jak se vám s tímto mladým hráčem hraje? Sedli jste si?
No, musím říct, že jsme k sobě přišli jako slepí k houslím. (úsměv) Moc jsme spolu ani netrénovali, ale v zápase jsme se dost povzbuzovali. On je mladý kluk, který toho má ještě hodně před sebou, takže se mu snažím radit a říkat, na co se má soustředit. Pro něj to taky není lehké, protože hraje jak za juniorku, tak za áčko a má toho fakt hodně. Ale určitě je to pro něj dobrá zkušenost hrát takovéto zápasy. Vidím to u sebe, když jsem byl mladý, takže čerpám i ze svých zkušeností. Chtěl bych mu něco dát, protože je znát, že je to kluk, který na sobě chce dál pracovat a chce být plnohodnotnou součástí týmu.
Děkujeme za rozhovor.