Radane, zápas s Benátkami nakonec představoval pořádné drama, možná zatím to největší, jakým si letos Boleslavští prošli. Jak k tomu vlastně došlo?
Domácí ve třetí třetině hodně zabrali. Začali všechno shazovat na bránu a bohužel pro nás jim to vycházelo. Poslední dvacetiminutovka se nám zkrátka nepovedla, nevyhovoval nám styl, s jakým Benátky najednou přišly.
Nebyl v tom z vaší strany tak trochu dojem, že se už nic nemůže stát?
Takových dojmů se snažíme vyvarovat, ale když vedete 6:2, asi se tomu nejde vyhnout úplně stoprocentně.
Soupeř využil hned čtyři přesilovky. Byl tohle hlavní kámen úrazu?
Nejspíš ano. Odehráli to opravdu dobře. Na druhou stranu – odehráli to tak, tak jsme jim dovolili.
Ono to možná souviselo i s těmi provokacemi, které Benátky používaly, ne? Třeba Roman Will by dost často terčem takových akcí…
Máte pravdu, toho si nešlo nevšimnout. Každou akci končili na něm, zkoušeli to i za brankou. Soupeř dobře věděl, co a proč dělá. Nás to mělo vyprovokovat a Romana rozhodit.
Jaké to vůbec je? Sednout do autobusu a za 30 minut být na stadionu soupeře?
Musím říct, že docela zvláštní. Ale hrozně se mi to líbilo. (úsměv) Zvlášť tentokrát se to opravdu hodilo, protože počasí bylo mizerné. Sníh, déšť, vítr, večer možná mráz. V tom se nikomu nechce moc daleko.
Jak vůbec Benátky vnímáte? V tabulce jsou zatím někde úplně jinde, ale přesto si jsou s Boleslaví velmi blízko – co do vzdálenosti. Jsou pro vás zápasy s nimi jiné?
Je to takové vyhecovanější. Jak říkáte, asi to není tím postavením v tabulce a ligou jako takovou, ale tím prostředím a lidmi. Nejde to nevnímat.
Sobotní zápas zvedl aktuální návštěvnost v Benátkách oproti průměrné o přibližně tisícovku lidí. Vnímal jste to?
To nešlo přeslechnout ani přehlédnout. Všude bylo zeleno, odevšad byl slyšet pokřik našich fanoušků. Bylo to úžasné, měl jsem pocit, že tady musí být většina lidí, kteří chodí doma. Je to paráda, moc lidem děkujeme.
Děkujeme za rozhovor.