Róberte, máte za sebou angažmá v AHL a ve Švédsku. Proč nyní padla volba na Českou republiku?
S hokejem se snažím procestovat svět a vyzkoušet vše, co půjde. Osobně jsem si vždy chtěl zahrát v Česku. Moc se na novou zkušenost těším.
Není tajemství, že o vás projevili zájem i jiné kluby. Proč jste si zvolil právě Bruslaře?
V Mladé Boleslavi znám kluky ze slovenské reprezentace a vím, že se tu mají dobře. Bavil jsem se o přestupu s Majem a Adamem (Mario Lunter a Adam Jánošík, pozn. redakce). Vzhledem k tomu, co se momentálně děje ve světě, jsem chtěl mít jistotu. Majo s Adamem mě přesvědčili, abych přišel za nimi, a tak jsem tady. (úsměv)
Byl jste ve spojení i s ostatními hráči ze Slovenska, kteří zde hráli, nebo měli hrát?
S Milošem Kelemenem jsem v kontaktu nebyl, protože kvůli zranění nemohl hrát na mistrovství světa. S Pavlem Regendou jsme se bavili, že se těšíme. Jemu nakonec přišla nabídka z NHL, což je něco, co se neodmítá. Moc mu tu šanci přeji. Je to Slovák a je moc dobře, že nejprestižnější ligu světa okusí další krajan. Držím mu palce, aby se probojoval.
Sezonu jste začínal v Rögle BK, pak jste přestoupil do Linköping HC. Jak uplynulý ročník hodnotíte?
Ze začátku byla ta sezona náročná. Strávil jsem v Rögle pár týdnů, pak jsem odjel na olympijskou kvalifikaci za Slovensko. Když jsem se vrátil, už to nebylo takové, jaké jsem si představoval. Nedávalo mi smysl tam hrát, proto přišla změna.
Slovensko se probojovalo na olympijský turnaj, vy jste nakonec z finální nominace vypadl. Je tohle kaňka na loňské sezoně?
Vyřazení z týmu zamrzí, ale kluci vybojovali bronz, což bylo pro Slovensko skvělé. Samozřejmě jsem byl smutný, že jsem nemohl s nimi hrát, ale takový je hokej. Mám o to větší motivaci, abych zabojoval o další olympiádu. Na druhou stranu jsem dostal možnost na světovém šampionátu, kde jsme chtěli dojít co nejdál. Měli jsme velmi mladý tým, do každého zápasu jsme šli s největším nasazením. Myslím si, že jsme odehráli celkem dobré mistrovství, byť jsme skončili ve čtvrtfinále.
Když se vrátíme v čase, už v roce 2012 jste odešel do Švédska. Proč tak brzy?
Věděl jsem, že mají ve Švédsku dobrý rozvoj osobní i na ledě. Rodiče byli trochu proti, protože se o mě báli, hlavně mamka měla strach. Ale já se moc na novou zkušenost těšil. Když jsem tam přijel, neuměl jsem si nic uvařit, jenom čaj a párky. Po téhle stránce mě to velmi posunulo dopředu.
Strávil jste tam několik let. Co vám ta země nabídla?
Zvykl jsem si tam žít. Poznal jsem spoustu dobrých lidí. Byl jsem rád, že jsem se z těžké pozice, ze které jsem odcházel, mohl vrátit do nejvyšší ligy. Progres jsem viděl i na sobě.
Naučil jste se švédsky?
Ano, mluvím plynule.
To se budete Pontusu Åbergovi líbit. Už jste v kontaktu?
Zatím ne. Ale minulý rok jsme proti sobě hráli. Dokonce poslední rozhodující zápasy jsme nastupovali proti sobě.
Jak byste se popsal jako hráč?
Nemám rád sebehodnocení. Řekl bych, že rychle bruslím a stahuji se do brány. Snažím se střílet, co nejvíce to jde, nebo vytvářet spoluhráčům příležitosti. Moje role v Mladé Boleslavi je, abych hrál, co umím. Proto mě taky podepsali.
Tím, že jste byl na mistrovství světa, pro vás sezona skončila později. Stihl jste už někam vyrazit a odreagovat se?
Na dovolené jsem zatím nebyl. Po šampionátu jsem měl dva a půl týdne pauzu, pak jsem se začal trošku hýbat, abych nepřišel jako plastelína. Člověk má kratší dobu na přípravu do sezony, ale zase nemá takový problém naskočit do nové. Důležité je, aby hlava vydržela zátěž. Tělo je v pohodě, dokud jsme mladí.
K týmu Bruslařů jste se připojil poslední týden suché přípravy. Proč ne až k přípravě na ledě?
Chtěl jsem poznat kluky i trenéry ještě před nástupem na led. Byli jsme rozdělení na skupiny, tak tu moji jsem poznal celkem dost. Pomalu se učím jména, není to nic jednoduchého. Adam s Lunťou mi ukazovali, kde co najdu ve městě. Zatím je vše super.
Jaké jsou vaše týmové ambice?
Chtěl bych, aby se týmu dařilo. Nejlépe abychom skončili po základní části v první čtyřce. Budu se snažit být co nejvíce prospěšný, aby se nám to podařilo.
Děkujeme za rozhovor.