Pane trenére, mládežníkům končí sezóna. Hodnotíte ji jako úspěšnou, neúspěšnou, nebo jak?
Měli jsme za cíl dostat se do předkola play-off a pak samozřejmě dál, do hlavní části play-off. Před sezónou pro nás bylo hlavní nejprve to předkolo. Sezóna ve mně určitě zanechala trochu pachuť, protože tým se tvořil už od léta pomalu a v přípravném období na ledě jsem v jiných rozhovorech zmiňoval, že naše výsledky nebyly příliš přesvědčující, spíše naopak. Ale během měsíce, kdy jsme byli na ledě, jsme udělali velký kus práce a vydařil se nám hlavně vstup do soutěže. Šli jsme do sezóny s respektem a určitou pokorou vzhledem k výsledkům, které jsme předtím v přípravě měli.
Úvod sezóny se vám vydařil, zrekapituloval byste průběh celého ročníku a nejdůležitější momenty?
Dobrý start předznamenal celou sezónu, kdy jsme se v začátcích vedli tabulku, postupně jsme se pohybovali i v nižších patrech, ale byli jsme ve finále v postupové dvanáctce, nakonec se nám po výsledkově slabším období před Vánoci, tedy hlavně po Novém roce podařil postup do další části. V předkole se nám to pomalinku začalo sedat, navíc jsme byli doplněni o některé další hráče, začali s námi chodit kluci, co hráli v Ústí. Zapojili se Najman, Mlčoch, Hrdinka a Kousal. Myslím si, že to předkolo bylo hodně povedené, a to i když se první dva zápasy prohrály 4:5. Z naší strany jsme byli spokojeni s předvedenou hrou, ale inkasovali jsme mnoho gólů, a tak se nám ta utkání nepodařila dotáhnout do konce. V další části předkola jsme uhráli sérii dobrých výsledků, které nás katapultovaly až na druhé místo, a v posledním zápase jsme do Plzně odjeli v hodně kombinované sestavě, kam jsme jeli bojovat o první místo, které nebylo úplně ten cíl, důležité bylo, že se podařilo postoupit do play-off.
Čtvrtfinále play-off se však Boleslavi proti skvělému protivníkovi těsně nepovedlo. Jaké bylo?
Narazili jsme na Hradec Králové, z jehož juniorského týmu jsme měli respekt. Nikoliv strach, ale respekt, protože jsme s nimi v sezóně dvakrát prohráli, ale byly to vyrovnané zápasy s houževnatým soupeřem. Nakonec se to ukázalo i přímo během série, kdy ty výsledky převažovaly o jeden gól. Proto jsem na začátku říkal, že je ve mně taková ta pachuť, protože jsem v zápasech měl dobrý pocit z přístupu, z odvedené práce a všeho kolem, ale bohužel nám chyběly dva góly, po nichž by se série mohla přiklonit na naši stranu. Bohužel, na kdyby se však nehraje.
Bylo by možné, že by se série mohla vyvinout nakonec jinak, kdyby se učinila jiná rozhodnutí, co se týče hry, taktiky?
Nechtěl bych rozebírat taktiku. V takových zápasech opravdu rozhodují momenty a situace, kdy se nepromění šance, které jsme měli, a naopak soupeř je dokázal využít. Částečně je to i ve štěstí, ale nechtěl bych to soudit. Když už gól soupeře padne, můžeme sice tu chybu dohledat a najít, ale v tomhle nemělo smysl se pitvat, protože jsme naopak ty šance měli a mohli jsme ty góly dát my. Soupeř je dal a postoupil dál.
A jaké jste měli pocity, když jste se poprvé dověděli, že budete hrát play-off s Hradcem?
Nevybírali jsme si a samozřejmě, mohlo to být trochu v nás a myslím, že to nemuselo být ani tak zlé, že jsme s Hradcem v základní části dvakrát prohráli, z toho jednou v prodloužení. Výsledky 0:2 a 1:2 po prodloužení naznačovaly, že ta série nebude jednoduchá, a nakonec se to i ukázalo, když v té sérii byly výsledky 0:2, 2:3, 3:2, 1:2. Myslím, že na sebe narazila mužstva, nechci říct podobného stylu, ale vyrovnaná. Já jsem měl dobrý pocit a měl jsem dojem, že v těch zápasech jsme byli o chlup lepší, živější, ale znovu říkám, na kdyby se nehraje.
Co říkáte na sportovní výsledky ostatních mládežnických kategorií, nejprve starší dorost?
Byli jsme velmi blízko k tomu, že mohly poprvé postoupit všechny tři akademické kategorie do play-off, což by bylo parádní. Za celou dobu, co zde působím, se to nepodařilo. Staršímu dorostu to uteklo nakonec až v samém závěru, což byla obrovská škoda, protože by to pro nás všechny byl opravdu velký dílčí úspěch, ale u staršího dorostu bych mohl říct to samé co u juniorů, že ta utkání kolikrát rozhodl ten jediný gól, a ten výsledek jsme nepřeklopili na svoji stranu. O postup bojovali až do posledního zápasu. Nás to určitě mrzí, ale takový je sport.
A mladší dorost?
Mladší dorost měl výhodu, že zvládl dobře základní část, dostali se do postupové čtyřky, takže měli jisté play-off. V další fázi soutěže byli o některé hráče trochu oslabeni, útočníci Simon a Zajíček nastoupili za starší dorost. Takže se museli srovnat nejen s tím, ale v nástavbě také se zraněními, hlavně obránců, a tak ty výsledky nebyly úplně optimální. V závěru této fáze bylo ale vidět, že na tom kluci zapracovali, začali inkasovat daleko méně gólů a zlepšit výsledky v nástavbě bylo cílem přípravy na play-off, a to se myslím podařilo. Nakonec to play-off s Havířovem rozhodly až nájezdy. Nejprve jsme s Havířovem ještě v nástavbě třikrát prohráli a jednou prohráli v prodloužení, a proto jsme do série nevstupovali jako favorit. Doma jsme však dobře rozehrané utkání nedotáhli do zdárného konce, ale v druhém zápase v Havířově jsme dokázali zvítězit. Pak třetí utkání dospělo až do nájezdů a bohužel, štěstí se přiklonilo na stranu soupeře.
Tím jste mi nabídnul možnost nastolit tuto otázku, protože jsem nikdy nenesl s libostí, když mi po zápase, který dospěl do nájezdů, pak kterýkoliv trenér řekl, že je to loterie. Nemělo by to být spíš o dovednostech než o štěstí?
Loterie to je. V týmu můžete mít hráče, který vám dá z deseti nájezdů devět branek, a pak někdy přijde rozhodující moment a on ten nájezd nedá. Na tohle neexistuje nijaký univerzální recept. Jsou trenéři, kteří hráčům věří, že svůj nájezd mohou proměnit, a proto je vybírají. Někdy pak trenér šáhne po hráči, který nájezdy tolik nejezdí, a právě ten třeba může rozhodnout. Když se podíváte třeba na Nagano, tak se v nedávno natočeném dokumentu řešilo, že Kanaďani těžce nesli vypadnutí s Českem na nájezdy. Nebylo to dle nich fér a Theo Fleury říkal, že kdyby si Hašek a proti němu Patrick Roy zahráli scrabble, dopadlo by to, řečeno nadneseně, stejně jako ty nájezdy. Ale kdyby ten rozhodující nájezd proměnili oni, pak by vyhráli a toto by neřešili.
Když právě skončená sezóna vypadala tak nadějně, že všechny tři akademické týmy mohou jít do play-off a uspět v něm, dá se očekávat, že se takové výsledky bude dařit opakovat i v následujících ročnících?
Momentálně to nedokáži posoudit, protože došlo ke změnám soutěží. Přišli jsme od další sezóny o letošní kategorii juniorů a zbydou jen dvě soutěže. Junioři budou takový vylepšený starší dorost a mladší dorost bude papírově jen dorost. Tvoří se nové týmy a určitě budeme mít jako cíl to, co si myslím, že by mělo být cílem každého trenéra v každém klubu. Měl by to být cíl realistický a postup do play-off by v tom měl určitě být. Jedna věc je nějaké přání nebo cíl, ale myslím, že je ještě brzo říkat, jaká ta následující sezóna bude. Určitě nám hodně napoví příprava a o konkrétních cílech se můžeme bavit až ke konci přípravného období před startem soutěže.
Byli jste o takové změně informováni předem? Jak jste se o této novince dozvěděli?
Věděli jsme, že se něco chystá. Proběhly nějaké schůzky nás trenérů coby vedoucích akademií a metodické komise na reprezentačním úseku. S takovouto variantou jsem já osobně nepočítal, protože při schůzce vedoucích akademií se uvažovalo o zachováním dosavadní soutěže juniorů s tím, že by tam zůstali hráči ročníku ’99. Nakonec se rozhodlo, že příští ročník bude udělaný takto a my se s tím budeme muset nějakým způsobem srovnat a připravit se na další sezónu co nejlépe, aby týmy byly konkurenceschopné.
Mě nejvíce zarazilo, že juniorka bude nově složena z až tří ročníků. Když jsem o tom četl prvně, první věc, která mě napadla, byla obava o zdraví hráčů, hlavně těch nejmladších. Jaký je váš názor?
Jsou generace, které podobným modelem prošly, dříve jsme měli jen mladší a starší dorost. Tenkrát byla ještě trochu výhoda v tom, že po dorostu byla možnost pokračovat, když hráči přišli na vojnu. Pro nynější ročník to ale bude hodně těžké, protože bude přetlak hráčů na trhu. Uvidí se, kolik kluků se prosadí.
Vrátím se k původní otázce, zda byla sezóna úspěšná či neúspěšná, jen ji položím z jiného pohledu. Viděl jste v týmu hráče, kteří mají na to prosadit se v A týmu?
Mám radost z toho, jaký tým se tady vytvořil. To bylo vidět hlavně v předkole play-off i přímo v play-off s Hradcem. U kluků jsem cítil opravdu velkou sílu a soudržnost mužstva. Dobrá parta je vždycky základ a dobrý předpoklad pro nějaký úspěch. Že se série nepovedla, je už věc osudu, ale bylo to o gólech, které jsme nedali. To už je teď jedno, ale byli tam kluci, kteří v uplynulé sezóně začali přípravu v A týmu, které jsem zmiňoval dříve, tedy Kousal, Najman, a pak Oscar Flynn a další. Například Mára Mlčoch odehrál jako ročník ‘98 parádní sezónu. Dál záleží jenom na nich a také na tom, jakou dostanou šanci a jak s ní naloží. Myslím, že bude moc důležité, zda tu šanci dostanou a jak se s tou velkou konkurencí, která vznikne díky velkému počtu hráčů, vyrovnají.
Děkujeme za rozhovor.