Jak těžká byla cesta do Hradce za stavu 0:2 na zápasy? Kdyby soupeř vyhrál, bylo by po všem...
Jak nám řekl trenér - neměli jsme co ztratit. Ztrácí se leda v baráži. My jsme mohli jenom získat. Jeli jsme sem s čistou hlavou vyhrát a to se nám podařilo.
Byla to docela přetahovaná. Vy jste vedli, pak to bylo nerozhodně, pak jste znovu vedli...
Všechna utkání, co jsme s nimi hráli, byla vyrovnaná. První dva zápasy doma jsme neměli tolik štěstí, ale tady jsme to zlomili a přiklonili si ho k sobě.
Hodně rozhodovaly přesilovky, dnes jste využili tři. Bude to rozhodující faktor série?
Určitě bude. Musíme se držet na uzdě a hlídat si střídání, protože jsme se nesmyslně provinili šesti hráči na ledě. To se nesmí stávat. Musíme být ti, co trestají.
V čem se od sebe zápasy v sérii lišily, v čem se podobaly?
Všechny byly skoro stejné, akorát jsme dnes poprvé v sérii vedli. Předtím jsme nemohli dát gól, ale teď to tam prostě padlo. Myslím, že teď my budeme ti, kteří budou soupeři diktovat.
Jak bude podle vás vypadat zítřejší zápas?
Úplně stejně jako dneska. Chceme k němu přistoupit na sto procent a nechat na ledě všechno.
Teď jedete naposledy domů...
Jedeme zase domů a asi to bude lepší. V Hradci jsme měli kabinu na malé hale. Nedostaneme tam takové zázemí a možnosti jako u nás.
Jak jste na tom v kabině?
Jsme neskutečná parta. Držíme jeden za druhého a všichni se spolu bavíme jako jedna velká rodina.
Gólů v sérii padá málo. Dělá vám problémy hradecká defenziva a gólman?
Určitě. Mají parádní obranu. Je těžké dostat se ke gólu. Jak říkám, musíme tam nechat úplně všechno a jedině tak uspějeme.
Hradecký gólman se přimotal do nepříjemného střetu. Nedoufali jste, že bude trochu rozhozený?
Doufali jsme, že ano a že třeba půjde střídat. Ale nestalo se. Chytal dobře.
Máte v týmu pár kluků se zkušenostmi z první ligy i extraligy. Jak vám pomáhají?
Jsou to hrozně skromní kluci, kteří nám radí a pomáhají. To je nejdůležitější. Naší hře pomohli i týmovostí. Všichni jsme potlačili svá ega, nedělali stahovačky a hráli jeden za druhého jako tým.
Vaše sestra Nikol také hraje hokej. Jak často se o něm bavíte?
Voláme si, píšeme si. Jsme hokejová rodina, takže si o něm popovídáme, když přijedu domů. Co je špatně, co je dobře. Zároveň si ale doma od hokeje snažíme i trochu odpočinout.
Jak moc svou sestru sledujete vy osobně?
Sleduju a podporuju ji. Ona je šikovná holka. Má to vydřené a vlastně ani nepotřebuje podpořit. Je to taková šikovná samotářka.
Podobáte se na ledě nějak?
Máme asi podobný styl bruslení. Jinak je ségra útočník, já obránce.
Nedávno vyhrála na olympiádě dětí a mládeže tři zlaté medaile v rychlobruslení. Je bruslení i tvoje doména?
Rychlobruslení je o pořádném odrazu a Nikča ho má perfektní. Díky tomu zvítězila. Má obrovské silové bruslení.
Myslíte, že to v ženském hokeji může dotáhnout daleko?
Určitě. Je velice hokejově vyspělá co se týče střely, bruslení... všeho. Pořád je sice na čem pracovat, ale věříme, že bude úspěšná.
Děkujeme za rozhovor.