Tomáši, loňskou sezónu jste ukončil sérií play-off právě proti Mladé Boleslavi. Jaké to je jít po jejím skončení právě do tohoto klubu?
Bylo to rychlé a takové, že jsem to vůbec nečekal. Žádné kontakty ani náznaky třeba už během loňského čtvrtfinále ještě nebyly. Byl jsem potom hodně překvapený, že si mě zdejší trenéři všimli.
Jak se tedy váš příchod do Boleslavi urodil?
První signál přišel koncem dubna od pana Výborného, byli jsme spolu v kontaktu. Později potom s panem Jelínkem až někdy do půlky května, než se vyřešily všechny náležitosti.
Boleslav má vyšší ambice než Havlíčkův Brod, odkud jste sem přišel, ale na druhou stranu jste hrál i extraligu. Jak se tedy na své angažmá v Boleslavi vlastně díváte?
V první řadě v tom vidím hlavně velký krok dopředu. Cítím velkou šanci zahrát si po třech letech opět extraligu. Těší mě, že má klub jasně dané ambice postoupit.
Jste rodák z nedalekého Nymburka. Berete zdejší angažmá, že se tak trochu vracíte domů?
Určitě. V Boleslavi jsem dokonce nějakou dobu i bydlel. Myslím, že mi byly asi dva roky. (úsměv)
Jaké dojmy zatím převládají?
Určitě pozitivní. Město a tedy prostředí znám už z dřívějška, zázemí má klub na nejvyšší úrovni. Jsem tu spokojený. Parta je v kabině také hodně dobrá.
Prošel jste několika kluby a zažil přípravy na sezónu v různých prostředích. Narazil jste u té boleslavské na pro vás nějakou novinku?
Příprava nebyla nikde stejná. Nicméně pod trenérskou dvojicí Františka Výborného a Mariana Jelínka jsem působil už ve Spartě, takže jsem věděl a byl připravený na to, co mě tu čeká.
Ti si právě nyní pro vás připravili soustředění na kolech. Cítíte ještě nohy?
Jsme tu teprve třetí den, takže nohy zatím drží. (úsměv)
Co všechno jste na Šumavě absolvovali a co všechno vás ještě čeká?
Je to primárně cyklistické soustředění, takže jsme hlavně na kolech. Byli jsme ale třeba i v tělocvičně. Trenéři nám většinou neříkají, co nás čeká, moc dopředu. Buď se to dozvíme ráno, nebo až těsně před samotným tréninkem.
Jen tak na okraj k tématu, o kterém se teď hodně diskutuje - jak vnímáte nové pravidlo o povinném nasazování juniorů a jak myslíte, že to ovlivní sílu prvoligových manšaftů?
Pro mladé hokejisty je to, řekl bych, podaná pomocná ruka. To za nás, když jsem sám byl junior, nebylo. Tenkrát chodili do A týmu v každém klubu průměrně dva až tři hráči, kteří na to opravdu měli. Doufám, že nás nové pravidlo moc neovlivní. Naši junioři mají podle mě svou kvalitu a pracují, ale ještě jsem je neviděl na ledě. Všechny týmy to mají v tomto stejné, takže uvidíme až v průběhu sezóny.
Děkujeme za rozhovor.