Konzultoval jste účast na inline hokejovém mistrovství s trenérem Vladimírem Jeřábkem?
Samozřejmě že jsem se vedení ptal, jestli jim to nebude vadit. Ptal jsem se trenéra Jeřábka, Milana Hniličky i pana Hořejšího. Pustili mě.
A dá se inline hokej považovat za plnohodnotnou přípravu?
To působí asi na každého jinak, ale já se po něm cítím dobře. Řekl bych, že kondička se v něm nabrat dá. V pardubické hale je navíc velké teplo a po dvou spurtech přes hřiště to na sobě hodně cítíte.
V úterním zápase proti Švédsku se na hřišti strhla mela, což je v tomto sportu dost neobvyklé. Co se stalo?
Jeden Švéd tam šel do našeho gólmana zbytečné po odpískání. Pak už plály emoce a už to jelo. Nic jsme si nechtěli nechat líbit, Karel Rachůnek to tam potom bránil a skončilo to trestem do konce zápasu (Karel Rachůnek byl automaticky potrestán zastavením činnosti v dalším utkání a přišel o čtvrteční čtvrtfinále se Slovenskem – pozn. red.)
Neměl jste sám nutkání se do toho více vložit?
My jsme se tam strkali ještě s jedním Švédem, pak přijel další, a toho si vytáhl Karel. My jsme pak už práci neměli…
Inline hokej je bezkontaktní sport. Neláká vás třeba dohrávat souboje u mantinelu?
Někdy jo, když už dostanu klapky na oči. (usmívá se)
Loni si Marek Loskot stěžoval, že když skočí z bruslí na kolečkách znovu na led, pořád jenom zakopává. Máte podobné potíže?
Ne, ne. To nemám. Spíš jde o těch prvních deset minut, než si zvyknu, že nože brzdí mnohem rychleji než kolečka. Jinak je to v pohodě.
Co bude platit ve čtvrtfinále na Slováky?
Tak to nevím. Asi když dáme víc gólů než oni. (smích)
Děkujeme za rozhovor.