Tomáši, začneme nejdříve ještě několika slovy o loňské sezoně: Vy jste sice do jejího závěru už nezasáhl, ale jako boleslavský odchovanec jste ho určitě velmi prožíval…
V té době jsem byl na mistrovství světa osmnáctek v Německu, kde jsem se samozřejmě co možná nejvíce soustředil na hru, ale podvědomě jsem byl pořád i tak trochu v Boleslavi. Výsledky baráže jsem bedlivě sledoval a klukům jsem strašně držel palce. Byl jsem rád, že to zvládli.
Jak jste prožíval to všechno kolem draftu? Byl jste napjatý?
Náznaky od několika klubů jsem měl už před draftem, ale nechávalo mě to relativně chladným. V hloubi duše jsem ale samozřejmě doufal, že by něco mohlo vyjít. A nakonec mám dokonce možnost ukázat se i ukázat na nováčkovském kempu Philadelphie Flyers.
Prozraďte alespoň základní údaje o týmu, kterým jste byl draftován…
Byl jsem draftován Gatineau Olympiques, který působí na předměstí Ottawy. Jde o QMJHL (Quebec Major Junior Hockey League – asi se nemusíme stydět napsat, že jde o nejslavnější kanadskou juniorskou soutěž – pozn. red.) a už teď se těším, až si zahraji proti Romanu Willovi, který bude hrát za Moncton Wildcats.
Kdyby tohle všechno nevyšlo, byl jste připraven zůstat v Čechách?
Po mistrovství světa jsem měl několik nabídek z juniorských týmů Kanady, a tak jsem víceméně čekal, kdo, a samozřejmě jestli vůbec, si mě vybere. Kdybych se tak nestalo, zůstal bych v Mladé Boleslavi.
Takže jste byl od začátku rozhodnutý, že pokud to vyjde, zkusíte štěstí za mořem?
To asi ne, nebylo to hned od začátku. Rozhodl jsem se tak až na konci června. Částečně i proto, že zájem o mě byl ze strany Gatineau skutečně velký. Rozhodnutí tak padlo ještě před juniorským draftem.
Nesnažil se vás od toho rozhodnutí někdo odradit? A kdo vám vlastně radil a pomáhal?
Ano, ale to k tomu asi patří. Zkoušel mě přemlouvat Bruslařský klub, svoje mi k tomu řekli i rodiče. Ti mi také nejvíc pomáhali rozhodnout se. Ale informace jsem sbíral na více místech, třeba jsem mluvil s kluky, co už juniorskou soutěž za mořem hrají, nebo ji hráli dříve. Hodně mi také pomohl můj agent Aleš Volek.
Nemáte na jednu stranu obavy? Cizí prostředí, cizí lidé, cizí jazyk… Nebo to všechno přebíjí touha chytit takovou šanci za pačesy?
S jazykovou bariérou problém nebude. Co se týče hokeje – tam samozřejmě nějaké obavy jsou. Ale je to pro mě velká šance a velká výzva. Otevřít si dveře do NHL…
Už jste zmínil rodiče – co na to všechno vlastně vaše rodina říká?
Jak už jsem řekl, hodně mi pomáhali v celé té fázi rozhodování se. Nemůžu říct, že by mě nějak odrazovali, spíš se mi snažili logicky vyložit všechna pro i proti. Moc mi tím pomohli. Cítím jejich podporu, což je pro mě důležité. Koneckonců jde o rozhodnutí nás všech.
A jak to vypadá s vámi a Bruslařským klubem? Pan ředitel Tůma se nechal slyšet, že tu máte v budoucnu dveře stále otevřené…
Jsem za to klubu nesmírně vděčný a moc si toho vážím. Jsem rád, že odjíždím s pocitem, že se můžu kdykoliv vrátit a dostat šanci prosadit se do boleslavského "A" týmu.
Děkujeme za rozhovor.