Tomáši, během zápasu to s Vámi nevypadalo moc dobře, ale nakonec jste tu dvougólovou ztrátu dotáhli a v penaltách potom zvítězili. Kde se ve Vás vzala ta síla zvrátit takhle zápas?
My jsme si hlavně ještě před zápasem řekli, že musíme mnohem víc střílet, než jsme stříleli v utkáních předtím. Nemůžeme čekat, že když dáme jeden gól, tak vyhrajeme… Prostě jsme věřili a padlo to tam.
Věřili jste asi do poslední chvíle, protože jste vyrovnali až prakticky těsně před koncem…
Já myslím, že v poslední třetině jsme si udělali velký tlak. Hodně jsme stříleli, a i když je to v power-play i hodně o štěstíčku, spadlo to tam. My se teď musíme zkrátka snažit bodovat v každém zápase, urvat každý možný bod.
Máte za sebou sérii tří domácích zápasů. Nesvazovalo Vás na jednu stranu právě tohle?
Možná že i tak to částečně je… Minimálně jeden z těch tří zápasů jsme chtěli vyhrát, věděli jsme, že sem ale přijedou těžcí soupeři. Dvakrát to nevyšlo, a tak zbyl už jen dnešek. Řekli jsme si, že do toho dáme všechno a jsme rádi, že to dopadlo alespoň takhle.
Asi už víte, že České Budějovice dnes porazily Litvínov. Kdybyste dnes prohráli, byla by Vaše ztráta na ně už pětibodová, takhle to zatím zůstává u třech bodů…
Každý bod je znát, určitě to vnímáme. Jak už jsem říkal, bereme všechno, musíme se snažit urvat vše, co jenom trochu půjde.
Prakticky uprostřed penalt jste měnili brankáře, to není tak docela běžné. Proč podle Vás nastoupil místo Chábery do brány Šindelář?
Chábič nechytil dva góly, i když jinak je na penalty výborný, takže trenéři se rozhodli pro změnu… A vyšlo to.
Vy sám jste naopak dva nájezdy proměnil a to dokonce za sebou. Věřil jste si tolik?
Na ten první jsem si věřil. Je to taková moje oblíbená klička, která jde ale bohužel udělat jen jednou. Ale jak se říká, penalty jsou loterie.
Takže jste byl úplně v pohodě?
Byl jsem v pohodě, věřil jsem si. Kdybych si nevěřil, tak to řeknu trenérovi a nešel bych tam…
Ještě zpátky k té Vaší, jak sám říkáte, oblíbené kličce. Když jste šel na ten první nájezd, tak jste tedy přesně věděl, co uděláte? Že v tom takhle vykoupáte brankáře?
Nevím, jestli je to vykoupání… (smích) Věděl jsem, že ten nájezd pojedu, takže jsem si v hlavě srovnal, co udělám. Ten můj druhý nájezd byla už jen improvizace.
V tom prvním připraveném nájezdu jste zajížděl hodně do strany a Váš střelecký úhel se tak dost zmenšil. Nebál jste se, že to nestihnete?
To ne, to určitě ne. Spíš se bojím, aby mi tam brankář nestrčil hokejku, čímž by mi mohl vypíchnout puk. Já v tom okamžiku mám hlavu dole, takže se to klidně přihodit může. Ale jel jsem to už pětkrát a ještě se mi to nestalo…
Takže stoprocentní účinnost?
Zatím ano. (smích)
Děkujeme za rozhovor!