Jakube, psychicky to musel být hodně vyčerpávající zápas...
Hrozně těžko se mi hledají slova, byl jsem v ten okamžik na ledě a byl jsem u toho zákroku. Vůbec to nebylo nic pěkného a zaplaťpánbůh, že jde, v uvozovkách, jen o otřes mozku. Je to strašné, když si člověk uvědomí, co se může stát. Opravdu, bylo to ošklivé.
Muselo být těžké soustředit se poté zase na hokej, že?
Z hlavy to asi nikdo zcela nedostal. Souboje a zranění se stávají, ale tohle bylo horší, než vše, co jsem doposud zažil. Vstřelená branka nás alespoň trochu vrátila do zápasového dění, chtěli jsme to vyhrát i pro Tomáše.
Vy jste se sám za Šindelářova záda trefil a navyšoval vedení na 3:0, měl jste vůbec v dané situaci z branky radost?
Raduji se z každé branky stejně, i kdybych jich dal dvacet, bohužel se ale zatím moc netrefuji. To zranění zpětně na vše vrhá stín, jsem ale rád, že týmu můj gól pomohl k bodům.
Bruslařský klub se v posledních kolech výrazně herně i výsledkově zvedl, podobně se ale s formou potkali i vaši přímí soupeři...
Snažíme se soustředit na sebe. Uvidíme, na co to bude stačit. Zápas v Liberci nám nevyšel, v pátek jsme si to zbytečně zkomplikovali sami. Dále jedeme na Spartu, kde budeme chtít bodovat, pokud možno vyhrát. Je to otřepaná fráze, ale hrajeme každý zápas svoje malé play-off.
Co se stalo, že se Vítkovicím podařilo téměř prohrané utkání ještě proměnit v drama?
Soupeř měl čtyři šance, dal tři branky, zatímco my už se z dobrých příležitostí prosadit nedokázali. Inkasované góly byly zbytečné, nedokázali jsme se zklidnit a v pohodě utkání dohrát. Za stavu 4:0 už není nutné střílet góly, my se přesto stále dál bezhlavě hnali do útoku. Stačilo čekat na brejky, které nutně musely začít přicházet. Je to pro nás poučení do dalších zápasů, málem nás to stálo vítězství.
Děkujeme za rozhovor!