Vašku, jakým způsobem jste hledali motivaci do zápasu s Libercem, který pro vás už vlastně nemusel nic znamenat?
Já bych řekl, že snadno. Já jsem u toho nebyl, ale všichni vědí, co se tady v Liberci před dvěma lety stalo a s jakými dojmy z toho tehdy Boleslav odešla. Není to tak dávno, v kabině je hodně kluků, kteří si to pamatují. Chtěli jsme vyhrát. Samozřejmě i proto, že jsme si ještě mohli v tabulce polepšit a předkolo začínat doma.
Do Liberce jste přijeli v oslabené sestavě, někteří hráči dostali volno, aby měli více času na léčení šrámů. I tak jste věřili, že zvládnete vyhrát?
Samozřejmě. V podobné sestavě jsme jeli i do Třince a porazili jsme ho. Určitě jsme měli na to urvat nějaký ten bod. Dvakrát jsme šli do vedení, a kdybychom dokázali využít té hromady přesilovek, mohlo to všechno vypadat úplně jinak. Ten zápas jsme tam rozhodně mohli a měli rozhodnout.
Utkání to bylo hned od začátku poměrně vyhrocené a rozhodně se nehrálo „v rukavičkách“. Bylo to tou už zmiňovanou minulostí nebo ještě něčím dalším?
Nevím, jestli to bylo právě tou minulostí… (odmlčí se) Spíš byl Liberec hlavně ze začátku celkem dost frustrovaný z toho, že jim utekl postup do předkola. A to, že jsme na ten poslední zápas, který už nakonec nic neznamenal, přijeli právě my, tomu asi trochu přidalo. Ale do tohohle tématu se nechci pouštět, to je věc Liberce a nás se už teď netýká.
Nepadla v kabině na tohle téma nějaká varování? Že zvlášť některé hráče bude možná potřeba víc chránit než jindy?
Nic vyloženě takhle konkrétního nepadlo. Ale počítali jsme s tím, že Liberec přijde s takovou hrou a byli jsme na to připravení. Příkladem je Jirka Kučný (Obránce Kučný se v zápase popral, když bránil spoluhráče Martina Látala, pozn. red.).
Co nějaká vaše osobní motivace coby libereckého rodáka a bývalého hráče? Navíc jste přijel s kapitánským céčkem na prsou…
To céčko vzešlo jen z toho, že nejeli dva naši nejzkušenější hráči (David Výborný a Michal Broš, pozn. red.). Tak to nějak padlo na mě. A co se týče té osobní motivace… (zamyslí se) Už asi ne. Už jsem odsud celkem dlouho. Ale kdybychom vyhráli, bylo by to samozřejmě lepší.
Mrzí ta prohra hodně nebo se hází za hlavu celkem snadno?
Každá prohra mrzí, takže mrzí i tahle. Mohli jsme si ještě polepšit a předkolo začít doma. Ale na druhou stranu už prostě až o tolik nešlo, takže se z toho nehroutíme. Ve středu začínáme kompletně od začátku.
Právě v předkole vás čeká Plzeň. Už jste na to stačili v kabině něco prohodit?
Jen to, že je to Plzeň. Teď to tam (ukáže za sebe) někdo říkal.
Je to podle vás dobré nebo špatné?
To se vůbec nedá takhle říct. S nikým a ničím jsme nijak nekalkulovali, takže ani nemůžeme říkat, jestli jsme za někoho rádi nebo ne. V téhle fázi soutěže si soupeře nemůžete vybírat, nemá to smysl. Navíc se to člověku celkem rádo vrací. Když kalkulujete, stojí to pak většinou ve výsledku za prd. Prostě je to Plzeň a na tu se taky hned zítra začneme připravovat.
Kdybyste měl něco říct na adresu Plzně jako takové? Ve středu a ve čtvrtek vás čeká určitě bouřlivé domácí prostředí…
Musím přiznat, že jsem letos v Plzni ještě nehrál. Ale samozřejmě – Plzeň je fanoušky proslulá, určitě to bude bouřlivé. Tribuna je tam hodně kolmá, všechno a všichni vám jsou tak nějak blízko. Bude to těžké, ale my uděláme maximum!
Děkujeme za rozhovor.