M l. B o l. – Po odchodu z České republiky, kde naposledy hrál za Plzeň, strávil boleslavský odchovanec Vojtěch Mozík dva roky v zámoří, stejně dlouhou dobu působil i v ruské KHL. Ve Viťazu Podolsk, kde během uplynulých dvou sezon posbíral hned pětapadesát kanadských bodů, už šestadvacetiletý obránce, který se na dva týdny připojil k přípravě Bruslařů, pokračovat nebude, o svém novém angažmá ale bližší informace zatím prozradit nechtěl.
Vojtěchu, máte za sebou dvě sezony v ruském Podolsku. Jak byste toto angažmá zhodnotil?
Po odchodu z Ameriky jsem měl z KHL velký respekt, hlavně jsem se chtěl chytiti herně, což se mi podařilo. Celkově si myslím, že jsem tam zanechal dobrou stopu, obě sezony pro mě byly velkým přínosem a podle mě se za své výkony nemusím stydět. Podolsk sice není velkoklub, ale minimálně ambice na postup do play-off, které jsme si letos zahráli, má. CSKA Moskva nás sice přejelo 4:0 na zápasy, ale celkově v klubu panovala spokojenost. I mně osobně se dařilo, obě sezony se mi povedly, co se individuálních statistik týče.
Jak to bylo s vaším koncem v klubu? Šlo o vlastní rozhodnutí?
To se těžko popisuje, asi se jednalo o špatnou domluvu mezi vedením a člověkem, co mě zastupuje, tedy vlastně zastupoval. Nechci to nějak řešit nebo někoho obviňovat, prostě došlo k určitým věcem, kvůli kterým už v Podolsku nepokračuji. Je to škoda, mně se tam líbilo, ale ta situace je složitější.
Takže jste momentálně ve fázi hledání nového angažmá?
Rozhodoval jsem se, zda zůstat v Rusku nebo si třeba vyzkoušet Švédsko či Švýcarsko. Na příští sezonu už jsem s někým domluven, ale zatím nemůžu být konkrétní.
Během kariéry jste působil v Americe i v Rusku. Jak srovnáváte hokejové zkušenosti z obou zemí?
Obě angažmá mi něco dala. Co se týče zámoří, asi jsem od toho čekal trochu víc. Chtěl jsem se natrvalo prosadit do NHL, nakonec jsem v ní odehrál jen sedm zápasů během první sezony. Po jejím skončení jsem určitě měl vyšší ambice, kemp se mi povedl, ale pořádná příležitost nepřišla. Ostatní se mě ptali, proč jsem tomu ještě nedal trochu více času, ale já cítil, že šance už není. Potřeboval jsem změnu. Dost podobně je na tom třeba Tomáš Hyka, se kterým jsem si nedávno psal. Pro něj je to obrovská škoda, mít v AHL téměř bod na zápas je hodně slušné, jedná se o náročnou soutěž. Proto jsem byl překvapen, že pořádnou šanci nedostal. Amerika je v tomto ohledu specifická, musíte si sednout s trenérem i s vedením, mezi hráči panuje velká rivalita, všichni chtějí do NHL. Celkově je to úplně jiný svět a je těžké se tam naplno prosadit. V Rusku také úplně nevíte, co občas očekávat, ale určitě si nemůžu na nic stěžovat. Dva roky v KHL pro mě byly obrovskou zkušeností, rozhodně bych neměnil. Klub šlapal, trenéři i spoluhráči byli v pohodě, nemůžu o Podolsku říct nic špatného. Asi jsem se tam cítil lépe než v Americe
Kdy jste se vrátil do Čech?
Zhruba na konci března. Pak jsem ještě chvíli byl v reprezentaci, letěl na dovolenou. Během sezony mě trochu trápila záda i koleno a nepovedlo se mi zranění úplně doléčit. I proto jsem se nemohl pořádně porvat o účast na mistrovství světa, nebyl jsem úplně stoprocentně fit. Reprezentuji rád, kdykoliv můžu a dostanu pozvánku, tak k národnímu týmu přijedu, ale letos to i kvůli několika menším zdravotním problémům moc nevyšlo.
Přípravu si řídíte sám?
Zhruba týden jsem trénoval individuálně. Připravuji se tak už asi čtvrtým rokem, ale chtělo to nějakou změnu, proto jsem rád, že se můžu připojit k týmu a trénovat s ostatními. Chtěl bych moc poděkovat lidem z vedení klubu, že mi to umožnili. Nejprve jsem to řešil s Radimem Vrbatou, který se o tom bavil s trenéry, a nakonec jsme se domluvili, že dva týdny přípravy strávím v Mladé Boleslavi.
Sledujete během sezony zápasy Bruslařů?
Určitě. Přeci jen jsem tu hokejově vyrostl, navíc tu hraje i pár kamarádů, takže přehled o dění v klubu mám.
Děkujeme za rozhovor.