Vojto, letos jste vůbec poprvé okusil, jak chutná reprezentace, a hned z toho bylo mistrovství světa. Bylo to velké překvapení?
Naštěstí už jsem nějaké zkušenosti měl předtím ze zápasů s devatenáctkou, byl jsem v Salcburku a taky ve Finsku, takže asi vyloženě z toho reprezentačního dresu jsem vykulený nebyl. Ale překvapení to samozřejmě trochu bylo. Ale parádní a já jsem moc rád, že jsem v Kanadě mohl být.
Trenéři dopředu avizovali, že ještě před mistrovstvím světa tým opustí dva obránci. Neměl jste trochu strach, že to padne na vás?
Samozřejmě, že jsem měl strach. Snažil jsem na přípravném kempu odvádět maximum, makat na sto procent. Abych, kdyby to nevyšlo, si mohl říct, že jsem opravdu dělal, co se dalo. Ale naštěstí to vyšlo.
Na váš první zápas, který jste odehráli proti Dánsku, přišlo 13000 lidí. To je pořádná změna, co se prostředí týče, že?
Změna to byla obrovská! Strašně jsem si to užil. Možná jsem byl i trošku nervózní, ale jakmile jsem odehrál první střídání, tak to ze mě spadlo. Zápas od zápasu se to potom zlepšovalo, až jsem nakonec diváky už tak nějak nevnímal.
Co jste říkal na kanadský led? Líbilo by se vám na něm působit trvaleji?
Zámoří by bylo určitě zajímavé a kdo ví, co přinese budoucnost. Ale momentálně řeším jen Mladou Boleslav.
Jak jste prožívali postup do čtvrtfinále na úkor USA?
Obrovská euforie. Zatím jednoznačně největší euforie, jakou jsem kdy u hokeje zažil. Strašné emoce, radost. Neuvěřitelné!
Prohra s Ruskem potom na druhou stranu musela představovat obrovské zklamání, že?
Máte pravdu, to byl pravý opak. Cítili jsme, že jsme hrozně blízko, prohráli jsme až v prodloužení. Po tom zápase jsme byli všichni strašně smutní. Byla to škoda, ale zase nás to pak asi docela vyburcovalo proti Slovákům.
Na Slovensko jste doslova vlétli. Jako kdyby šlo o medaile…
Před Slovenskem jsme si s kluky a trenéry řekli, že to v žádném případě nevypustíme, že turnaj dohrajeme se ctí, a že to páté místo prostě urveme. Chtěli jsme udělat alespoň tenhle úspěch a odejít nakonec se zdviženou hlavou. Myslím, že se nám to podařilo.
Vy sám jste si v průběhu turnaje připsal jeden gól a dvě asistence, což na obránce není vůbec špatné. Byl jste sám se sebou spokojený?
Vždycky to může být lepší, ale ano, s těmi body jsem spokojený. Jak říkáte, na obránce to asi vážně není špatné. Na druhou stranu jsem tam ale měl i docela dost trestných minut.
Přivezl jste si puk, kterým jste dal svůj první reprezentační gól?
Ne, ne, to jsem si bohužel nepřivezl. Nějak mi to úplně vypadlo, vůbec mi to nedošlo. A pak už bylo pozdě.
Jak vypadaly vaše "reprezentační Vánoce"?
Byly docela zajímavé. (úsměv) Udělali nám takovou slavnostnější večeři, měli jsme bramborový salát, řízek, dokonce tam byl pokus o kapra. Od svazu jsme všichni dostali dárek, hodinky. Bylo to vlastně docela pěkné, užil jsem si to.
Dokázal byste juniorské mistrovství světa porovnat s českou extraligou?
Myslím, že je to docela podobné. Juniorský hokej je možná trochu rozlítanější, snad i rychlejší. Česká extraliga je hodně o taktice, o myšlení.
Kolik jste vůbec po příletu stihl tréninků s boleslavským týmem a jaká byla zpětná aklimatizace?
Tréninky jsem stihl dva. A aklimatizace je ještě stále ve fázi průběhu. Jsem pořád trochu posunutý, v den zápasu se Slavií jsem byl vzhůru už v pět hodin ráno, takže po škole jsem si pak musel jít ještě asi na tři hodiny lehnout. Ale to se brzy srovná.
Hned v prvním zápase po návratu z Kanady jste si připsal také první gól v české nejvyšší soutěži. Tomu se říká dobré období, co myslíte?
Gól proti Slavii byl tak trochu náhoda. Andrej Podkonický vyhrál skvěle buly v útočném pásmu a poslal to za sebe. Mně šlo hlavně o to, abych vůbec trefil branku. Možná mi hlavou problesklo, že chci, aby to letělo k tyči, ale tak dobře jsem neviděl. Prostě to tam propadlo.
Úplně stoprocentní radost z toho gólu ale asi mít nemůžete, že?
Máte pravdu, to nemůžu. Ten závěr nám hodně nevyšel. Zbytečný icing, pak gól prakticky z vhazování a zůstali jsme bez bodu. Určitě bych z toho gólu měl větší radost, kdybychom vyhráli.
Děkujeme za rozhovor.