Vláďo, vy jste přišel do Mladé Boleslavi před Vánocemi ze Slavie. Příchod měl asi i nějakou spojitost s tím, že váš bratr už tady hrál, že?
Když jsem hrál ve Slavii, přišel za mnou dvakrát pan trenér Jiří Zörkler, abych šel hrát do Boleslavi. Dvakrát jsem ale odmítl s tím, že chci hrát pořád ve Slavii. Když za mnou ale přišel potřetí a domluvili jsme se na nějakých podmínkách, zaujalo mě to a domluvili jsme se, že budu hrát za Boleslav.
Dojíždíte do Mladé Boleslavi, nebo tady bydlíte na ubytovně a studujete?
Dojíždím. Studuji v Praze gympl. Moc nám s bráchou pomáhají rodiče, kteří nás na všechny tréninky vozí. Díky tomu to máme ulehčené.
Jak těžký pro vás byl odchod z mateřského klubu?
Brácha mi říkal, že je to tady v Boleslavi super a zároveň jsem i chtěl hrát s ním. Nabídka od pana trenéra se mi líbila.
Vaše výkony, nejen v nadstavbě, jsou v této sezoně poněkud rozpačité. Jak jsme viděli v neděli, nemáte problém porazit první tým tabulky, ale zároveň jste mnoho bodů přenechali papírově slabším soupeřům jako jsou například Warrior Brno, Letňany nebo Žďár nad Sázavou. Kde hledat příčiny?
Dělají nám problémy první třetiny. Pokud se nedostaneme do vedení nebo si neuděláme náskok, nemáme v sobě jistotu. Tím pádem začínáme dělat blbé chyby a už je to pro nás problém. Nedej bože, když se dostane soupeř do vedení. To už je pro nás hodně těžké.
Je pro vás tedy nejtěžší zápasy otáčet? Proč je to podle vás takový problém?
Vůbec nevím. Jeden zápas je tak, další dva zas jinak. Fakt těžko říct. Utkání proti Olomouci se nám ale povedlo, chceme na něj navázat.
Vrchol tabulky, kde se aktuálně nacházíte, je velice vyrovnaný. Ve velice důležitém utkání se vám podařilo porazit Olomouc a stáhli jste její náskok na prvním místě jen na tři body. Pořád tedy živíte šance na to, že si zahrajete play off. Jaké máte bezprostředně po vítězství nad Olomoucí pocity?
Jsme moc rádi. Zápas se nám povedl skvěle, ale už je za námi a my se musíme co nejvíc soustředit na ten další, co nás čeká. Potřebujeme se dostat na vlnu úspěchů.
Byl na vás po nepovedeném zápase ve Žďáře nad Sázavou velký tlak směrem od trenérů, nebo se vás naopak snažili uklidňovat?
Věděli jsme, že je potřeba zvítězit. Trenéři nás ale nijak nestresovali. Uklidnili nám hlavy s cílem, abychom do zápasu vstoupili co nejlépe.
Pokud to dobře chápu, bylo by pro vás po zápase s Olomoucí nejlepší, abyste si odnesli to, že je třeba do dalších zápasů vstoupit lépe, trenér také mluvil o důležitém důrazu před brankou, který jste v neděli měli. Je to tak?
Ano, důraz před brankou je také věc, která nám dělá problémy. Někdy ho nemáme dostatečný a hrajeme to tam, kde je nám to pohodlné. Už od začátku musíme v příštích zápasech hrát důrazně před gólmanem.
Vám (2+1) i bratrovi (1+2) se utkání skvěle podařilo. Z čeho to vzešlo?
Asi máme střeleckou formu. Důležité vždy je, aby to tam padalo. Každý zápas mám hodně střel, ale ne vždy mi to tam spadne. Tentokrát jsem měl ale štěstí, stejně jako brácha.
Ještě bych se zastavil u vašeho druhého gólu ze 43. minuty. Poměrně dlouho jste držel puk v mezikruží, v jednu chvíli jsem už čekal, že vám kotouč soupeř odebere, ale vy jste to nedovolil, nakonec jste si našel místo a úspěšně vystřelil. Viděl jste tam to místo, nebo jste prostě zkusil vystřelit s tím, že to tam „nějak spadne“?
Věděl jsem, že si gólman kleká, dostal jsem to tam na jedničku. Z tohoto prostoru střílím nejradši. Věděl jsem, kam střílím, ale rozhodně jsem netušil, že to trefím tak parádně a přesně.
Děkujeme za rozhovor.
